CO SLEDUJI

FILMY A SERIÁLY, KTERÉ MĚ ZAUJALY:

2021

Pokání 

The Chair

The White Lotus

Naomi Osaka 
Uff. Čekala jsem pohled do zákulisí tenisu a duše mladé dívky, která je po dvacítce nejlepší na světě. Dostala jsem obrázky k pečlivějšímu googlování a portrét holky, která má úspěch, peníze, vliv, ale taky neustálé pochybnosti sama o sobě a zřejmě i prázdnou duši, a tak se víceméně pořád hledá a vzdychá - když má jít na trénink, když má hrát zápas, když má jít na drahou narozeninovou večeři, když si má obléknout šaty a vyfotit se do Vogue. Osaka je nepochybně dříčka, křehká žena obalená tunou pochybností o sobě i o světě. Škoda, že v dokumentu nezaznělo nic o tom, kde se třeba berou - proč začala hrát tenis, jak jí v rozhodnutí ohledně profesionální kariéry ovlivnili rodiče, jestli byla nucená jako André Agassi nebo chtěla hrát sama, jak vnímala etnickou odlišnost svých rodičů ... těch otázek je tisíc. Dokument bohužel až na třetí díl nenabízí víceméně žádné odpovědi, které by možná mohly odradit sponzory, a Osaka z něj pro mě až na pár výjimek (situace s Coco Gauff, roušky na US Open) vychází jako nešťastná sportovkyně, která změnila svět, vůbec ale netuší, k čemu to ... 

Amadeus
Doháním formanovské resty a kroutím hlavou, jak mi cesta k Flyntovi nebo Amadeovi mohla trvat do osmatřiceti. Netuším, jak moc se Miloš Forman napřemýšlel, jak uchopit film o slavném skladateli, aby to nebyla životopisná nuda a kdo nebo co ho nakonec dovedlo k tak strhujícímu způsobu konfrontace talentu (Mozart) s úpornou snaživostí (Salieri). I když vím, že někteří vyčítali Formanovi historické nepřenosti, z toho, co jsem si načetla, si nemyslím, že by byly tak zásadní. Naopak. To, že jsem po skončení tříhodinového filmu sedla, googlovala a několik dní pouštěla sobě i dětem vážnou hudbu, považuju za největší režisérův trumf. Ze slavného jména z učebnic udělal lidskou postavu s příběhem, který mi ani vteřinu nedovolil otevřít mobil a podnítil - aspoň na čas - můj zájem o vážnou hudbu. Nádhera! 

Ewa Farna 10: Známá neznámá 
Do února kolem mě procházela víceméně jen v clickbaitových titulcích na internetu. Pak jsem s ní ale dělala rozhovor do Diety a zjistila, že Ewa je osobnost. Citlivá, pokorná, mladá holka, co odmalička chtěla zpívat, a tak zpívá a dělá to nejlépe, jak umí. Přestože je součástí showbyznysu snad od třinácti let, zůstala skromná a svá. Sláva ani peníze jí hlavu nezamotaly, což ukazuje i dokument. Zpracováním je spíš průměrný, většina témat, které by člověk zajímaly, zůstávají i tady skrytá nebo odhalená jen velmi povrchně a v náznacích, ovšem Ewina osobnost z něj i přesto dělá čtyřhvězdičkovou záležitost. Bavilo mě to! 

Knock Down The House 
Zajímavý pohled do zákulisí americké politiky, konkrétně kongresových voleb 2018, při které se čtyři odhodlané ženy opírají do bohatých politiků. Jednou z nich je Alexandria Ocasio - Cortez, která se nakonec stala členkou Kongresu a dnes je jednou z nejvýraznějších postav americké levice. Dokument mapuje víc příběhů, ale nejvýrazněji z nej vystupuje právě ten bývalé servírky z Bronzu Ocasio - Cortez. Kombinace charismatu, inteligence, morálky a energie vyjít do ulic a sama si rozdávat volební letáky s hesly, která nejsou jen výplodem marketingových oddělení, ukazují, že porážka staré gardy a změna je možná. Ovšem vyžaduje hodně tomu obětovat. Pokud vás aspoň trochu zajímá Amerika a americká politika, doporučuju. 
(

Lid versus Larry Flynt 
Dočetla jsem knížku Nalakuj to narůžovo s hrůzou zjistila, že neznám žádné filmy Miloše Formana. Tak napravuju! A začínám Flyntem, protože mě fascinuje, že se emigrant Forman nezdráhal sáhnout po příběhu, který v puritánské Americe rezonuje dodnes. Dlouhý boj pornomagnáta za svobodu slova a tisku, které zaručuje americká ústava, je fascinující podívaná hlavně kvůli Woody Harrlesonovi a Courtney Love. O Flyntovi jsem nevěděla vůbec nic, teď mi připadá, jako bych přečetla jeho tlustou autobiografii, kde jsem se ani stránku nenudila. Opravdu nechápu, proč k takovým snímkům přicházím až teď. Kde jsem zaspala? A proč? 

Working Moms, Season 5
Co napsat, abych se pořád neopakovala? Nevím, jestli jsem tak umaminkovaná nebo jestli ze sebe tvůrci v této sérii dostali to nejlepší, každopádně tohle prostě sedlo! Shlédla jsem to za dva dny. Pořád platí, že pro Češky mohou být některé scény jako scifi, ale mě to prostě sedí. Baví mě prohlubující se vztahy postav, historie, humor, herecké výkony, satira, líbí se mi, že se scenáristé to nezdráhají občas trochu přehnat, protože zrovna sem mi to absolutně sedne. Takže uspat děti, sklenku vína, oříšky a večerní dokonalost je na světě! 

Nomadland
Znáte ten pocit, kdy sledujete film, a ačkoliv se na plátně neodehrává vlastně nic dechberoucího, stejně vám to dech bere? Rozvolněná road movie "Země nomádů" je příběh Fern (fantastická Frances McDormand, která mi strašně připomíná moji mamku!), která se po ekonomické krizi rozhodne přestat balit krabice v Amazonu, naopak sbalí si svůj život do pár krabic a v dodávce se vydává prozkoumat život v různých koutech USA. Film nemá žádnou přísnou dramatickou strukturu. Novodobá nomádka Fern na své cestě potkává další nomády, kteří ji seznamují se svým světem, jeho viděním a dělají jí společnost. Nespoutaná svoboda, krása jednotlivých příběhů, které fungují o samotě i v celku, lidská obyčejnost, ve které je ovšem často hluboká moudrost, to všechno mě donutilo přemýšlet, plakat, ale taky utišit svůj strach, že kdyby se jednou navzdory čemukoliv stalo to nejhorší a já na stará kolena neměla kde žít, můžu si pořídit starou dodávku, jezdit, občas někde vypomoct, z toho se najíst a třeba zapisovat příběhy lidí, které na takové cestě potkám. Akorát už to nebude moc originální. :) Nádhera, dejte si to! 

Mike Tyson: Undisputed Truth
Má každý Američan talent stoupnout si na pódium a mluvit, ptám se vlastně pokaždé, když se tam nějaký objeví. Mají ho ti, které jsem poznala, odpovídám si. A definitivně ho má Mike Tyson. Tohle je cosi na způsob stand-up comedy, ve které Tyson vypráví svůj životní příběh. Ten samotný je dechberoucí, od dětství prožitém v jedné z nejhorších částí New York City přes ztrátu matky po setkání s Cus D'Amatem, který se ho ujal v dospívání. To byl Tysonův otec už roky pryč a matka po smrti. Cus vzal jeho tendence rvát se, kde mohl, a správně je nasměroval k tomu, aby se Mike stal nejlepším boxerem na světě. V jeho stand-up vyprávění je však mnohem víc, než cesta na sportovní vrchol - drogy, obvinění ze znásilnění, vězení, mizerné manželství, peníze a návod, jak je prošustrovat, když si neprocházíte účty a necháte naúčtovat tisíce dolarů za ručníky. Anebo dáte stovky tisíc právníkovi. Show má příběh, vtip, drama, a přitom žádnou velkou sebelítost, Tyson se po pódiu pohybuje jako zkušený herec, zatímco za ním běží na plátně fotky, písně, ukázky zápasů. Nejsem fanynka boxu, ale tohle mě hodně bavilo. 

Chlast 

Master Of None 3 
Co bývala komedie, stalo se ve třetí sérii něčím na pomezí dokumentu a reality show. Trojka sleduje život homosexuální Denise, jedné z hrdinek předchozích dvou sérií, která se stane úspěšnou spisovatelkou a z Manhattanu se společně se svou manželkou Alice odstěhují na samotu do Upstate New York. Pět dílů je děsivě realistickým svědectvím o životě ve vztahu, o úskalích manželství, v němž chce každá žena něco trochu jiného, o početí dítěte bez muže, o ztrátě dítěte, o umělém oplodnění v Americe, o snech, rozvodu a následném váhání, jestli byl dobrým řešením. Většinu času mi připadalo, že nesleduju seriál, ale život někoho, koho dobře znám. Už jsem ale narozdíl od dvou předchozích sérií neměla na tváři potutelný úsměv, spíš mi tekly slzy. Ve trojce je všechno jinak, kamera, dialogy, minimum herců, žádný New York, přesto bez váhání dávám plný počet hvězd, kdybych tu nějaké měla. Ale jestli se vám to bude líbit, to nevím. Myslím, že speciálně trojka je přesně ten díl filmové tvorby, ke kterému si každý musí najít cestu sám. 

Podmáznuté přijímačky
Netflixovský dokument o skandálu, díky kterému se bílé děti bohatých a slavných dostávaly na nejlepší univerzity v USA. Pro mě ale bylo v tomto filmu mnohem víc. Je to sonda do toho, jak odporný je v řadě věcí americký vysokoškolský systém. Počínaje nálepkováním, která univerzita je "ta nejlepší". Naprosto mě děsí, jak mocná je touha po diplomu z Harvardu, který přitom přitom zajišťuje ... co vlastně? A o kolik kvalitnější vzdělání než jiná univerzita? Jako mámě mi ale přijde nejhorší, kolik lidí (a peněz) rozhoduje o tom, jaký život budou mít naše děti a kolik teenagerovských životů ti lidé, peníze a systém dokáží totálně zničit. Je to vlastně hrozně smutný, ale moc doporučuju. Speciálně pokud máte nějaké vazby na USA anebo sníte o tom, že jednou budete studovat na Stanfordu, protože ... Proč? 

Italy: Love It Or Leave It
Žít v Itálii, nebo se odstěhovat jinam? To je to, oč tu běží. Homosexuální dvojice objíždí ve Fiatu Itálii, pídí se po příčinách jejích současných problémů (rozpadlá vybydlená města, korupce, nezaměstnanost mladých, populismus politiků) a ptá se, jestli a proč by měl mladý člověk žít v téhle zemi. Realistický a neskutečně smutný náhled na zemi, kterou zbožňuju a která kdysi světu dala tolik. Jak je možné, že dneska vypadá takto? A dá se s tím ještě něco dělat? Dlouho mi po sledování dokumentu nebylo tak smutno. 

Božena
Za dvě dlouhé noci jsem se o Boženě Němcové dozvěděla víc než za osm let studia na gymnáziu. Z obrázku "usedlé paní, která psala těžce čitelné knihy" (aspoň tak jsem o nich smýšlela právě na gymplu) se pro mě stala feministka, odvážná ženská, která si plnila sny a žila naplno. Psala, milovala, prala se za to, co považovala za správné, ačkoliv byla jediná, kdo si to myslí. Nadchlo mě to. "Co by udělala Božena?" ptám se od té doby sama sebe v krizových situacích, kdy si potřebuju dodat odvahy. 

Ukojená (Let Down)
Tenhle geniální australský kousek bych neobjevila, nebýt vás, čtenářů tohoto blogu. Takže - díky! Geniální seriál o tom, jak se cítí čerstvá matka. Za mě ještě o třídu lepší - protože realističtější - než Working Moms. Mnoho situací jako by bylo napsáno o mně, respektive o nás všech doma. Když jsem ho sledovala, jako by mě někdo objal a řekl: "Neboj, vždyť je to tak všude. Nejsi divná/neschopná/blbá/." Útěšné, vtipné, dokonalé. Must - see pro každou mámu. 

Helena Třeštíková: Karolína, Ester
Obyčejný, krásný, dojemný! Postupně si uvědomuju, jak mám čím dál radši úplnou obyčejnost, ve které je ale kolikrát ohromná inspirace. A přesně tak na mě působila Karolína, kterou režisérka sledovala od roku 1989, kdy byla ještě studentkou zdraví. Karolína prožila přerod z rezignované, problematické dospívající do charismatické, neohrožené a samostatné ženské, která si hodně nakládá na bedra, ale také toho hodně zvládne, přestože dělá různé fuckupy a život jí taky párkrát dost podkopne nohy. A já prožila přerod při dívání, kdy jsem si říkala "hm, co je to za divnou holku" po naprostou radost ze sledování té obrovské chuti do života, toho nevzdávání se, i když je na všechno člověk sám, toho zmoudření, té minimální sebelítosti a naopak hledání cest tam, kde už to vypadá, že žádné nejsou. "Už nenosím cihly v ruce po dvou, mám kolečko a uvezu jich patnáct." I Ester byla povedená. Jenom mi přišlo, že podle Karolíny se možná i kvůli veřejnému povědomí víc kontrolovala. Opadlo tím pádem takové okouzlení autentičností, ale zase - přiznávám - mě moc bavilo nahlédnout do vývoje života známé osobnosti.  

2020

Mělas to vědět
Minisériový thriller HBO, jehož valnou většinu za pár týdnů zapomenu, ale při jehož sledování prostě nemůžu odejít spát, dokud není konec. A že je půl čtvrté ráno a dívám se na mobilu, pod peřinou, při kojení? Pche. Tohle je tak dobrý, že musím. Velká paráda. A o čem že? O zdánlivě idylickém životě úspěšného páru žijícího v New Yorku, který se jednoho dne obrátí naruby. Je v tom vražda, zmizelý manžel, podivní přátelé a hlavně uvědomění, jak málo známé i ty nejbližší, s nimiž sdílíme roky života. 

A Life On Our Planet
Velký bolavý! Odsledovali jsme v hotelové karanténě při příletu do Malajsie a bylo mi do pláče. Z dokumentu i z toho, že jenom jsme vypnuli televizi, můj muž zahlásil: "Dal bych si kuře." To jako vážně, když jeden z argumentů, jak potenciálně pomoct planetě, je omezit konzumaci masa - aspoň o jedno kuře týdně méně???!!! Celoživotní svědectví o tom, jak si ničíme planetu, na které žijeme, se může pochlubit zejména tím, jak moc se dotýká každého, kdo si ho pustí. Přece jen, filmové obrázky jsou pořád mnohem víc než jakákoliv slova. Docela se o problematiku ekologie zajímám, proto ve snímku nezaznělo moc věcí, které bych nevěděla. Byly ale výborně shrnuté a emocionální tlak člověka vyburcuje přemýšlet nad tématem ekologie ještě mnohem víc. 

The Social Dilemma

Mrs. America 

The Plot Against America
Na alternativní dějiny moc nejsem. Ale když jsem na tenhle seriál slyšela další a další chválu a zjistila, že se ty alternativní dějiny týkají Ameriky, zaujalo mě to. Seriál sleduje osud chudé židovské rodiny z New Jersey, jejíž jednotliví členové mají různé pohnutky k tomu dívat se buď nadšeně nebo zděšeně na vzestup Charlese Lindbergha, slavného letce, který se chopí prezidentského úřadu a nasměruje Ameriku i fašismu. Přiznám se, že o Lindberghovi jsem toho moc nevěděla, kromě toho, že jsme před dvěma lety na Havaji navštívili jeho hrob, takže i po téhle stránce mě minisérie zaujala. Nakonec mě ale zase tolik nenadchla. U počítače jsem během seriálu často klikala jinam a celou věc jsem nakonec dokoukávala hlavně proto, abych věděla, jak to dopadne a mohla si s klidem v duši pustit něco dalšího. Pro fanoušky alternativní historie asi skvělá záležitost, ale já jsem si potvrdila, že tyhle věci mám spíš nechat plavat a radši se vyspat. 

Becoming Michelle Obama
Netflixovský dokument vycházející z velké části ze stejnojmenné knihy. Nic vyloženě nového jsem se nedozvěděla, ale obrázky dodaly knize jiný, mnohem realističtější rozměr. Nadchla mě scéna, ve které Michelle hraje na klavír melodii z Charlieho Browna a hodlám se ji taky naučit. Zní mi v hlavě už týden. Pokud jste nečetli knížku, je to skvělé. Pokud četli, je to její příjemné doplnění. 

The Morning Show
Extrémně povedený vhled do fungování americké ranní televizní show a novinářského prostředí vůbec. Když jedou kamery, všichni se usmívají, milují a přejí si hezký den, když se kamery vypnou, pomlouvají se, intrikují a vrážejí si kudly do zad. Po zkušenostech z mediálního prostředí nemám pochybnosti, že by snad seriálová verze byla nějak příliš nafouknutá. Ó nikoliv. Tohle je realita. A stres, strach o své místo, jméno, peníze a sexuální obtěžování k tomu jenom její malou součástí. Zhltla jsem to u kojení doslova na posezení. 

Geniální přítelkyně: Příběh nového jména 
Čtu si tady teď svoje filmové minirecenze a píšu ty zápisky koukám čím dál delší. :) Tak stručně: bylo to zase geniální skoro tak jako kniha. Nemám, co bych filmové adaptaci vytkla. Je v ní všechno důležité, co si pamatuju z knihy, dobové kulisy mé milované Itálie, italština, kterou bych se teď hned nejraději začala zase znovu učit, skvělé herecké výkony, nádherná hudba, opravdu jsem ráda, že se knih Eleny Ferrante chopili filmaři z Itálie. Má to neopakovatelné kouzlo. Jen těch osm hodinových dílů uteklo tak strašně rychle! Jsem šťastná, že jsem je viděla a smutná, že na dalších osm budu muset čekat zase rok nebo dva. 

Working Moms
Čtvrtá série byla povedená stejně jako všechny předchozí. "Pracující mámy" neztratily spád, trefné postřehy, humor a schopnost strefovat se do vlastních řad. Klobouk dolů před Catherine Reitman, mimochodem dcerou slovenského režiséra Ivana Reitmana, která si do jedné z epizod napsala a pak skvěle zahrála scénku o zvláštním tvaru svých rtů, kvůli kterému se jí v minulosti vysmívaly některá média i fanoušci. Boží oddychovka ke kojení.

Unorthodox 
Úžasný důkaz o tom, jak je barevný je New York City a úžasné nahlédnutí do života chasidské komunity v něm. Skvělé napsané, ještě lépe zahrané. Člověk by si myslel, že podobný extrémní životní styl už v dnešní době a speciálně v NYC nemůže mít místo, ale opak je zřejmě pravdou. Čtyřdílný příběh dívky, která se snaží vyvázat ze života plného striktních pravidel svázaných s židovskou vírou, je tak poutavý, že když se v devět večer podíváte na první díl, skončíte ve dvě ráno titulky toho posledního. Nedá se jinak.

Miss Americana
Dokument o Taylor Swift, který mě dost potěšil. Mám ráda tyhle vhledy do "normálního" světa a života celebrit, speciálně když se nelitují a v každé druhé větě nezaznívá, jak je popularita obtěžující. A to Taylor nedělá. Je mi jasné, že dokument je šitý na míru a neměl ukázat nic moc negativního, ale stejně se mi líbil. Bavilo mě vidět, jak Taylor přemýšlí, co ji motivuje, jak se dívá na politiku, jak vznikají její písničky. Pěkný a ještě jsme si u toho s Benem, když se ke konci probudil, trochu zatancovali. :)

A Beautiful Day In The Neighborhood

Příběh inspirovaný skutečnou událostí, kdy je novinář magazínu Esquire pověřený, aby napsal článek o oblíbeném moderátorovi dětské televizní show Fredu Rogersovi. Z původních 400 slov se nakonec vyvine obálka a článek dlouhý na několik stránek, částečně proto, že mezi oběma muži vznikne silné přátelské pouto a Fred pomůže překonat Tomovi trauma z dětství. Dojemný zážitek, který mi ve skvělém Tomu Hanksovi představil kus dětství mého muže a aspoň na chvilku mě přiměl uvěřit, že i v showbyznysu možná stále existují lidé slušní, dobří a absolutně bez postranních úmyslů a skandálů. Příjemné, milé, na druhou stranu kdybych to neviděla, nic zásadního by se nestalo.

Parazit
Bez debat jeden z nejpodivnějších filmů, co jsem kdy viděla. Snímek, který začíná jako komedie a končí jako horor, takže jsem si v závěru musela několikrát strčit deku před obličej, sleduje chudou, ale mazanou čtyřčlennou rodinu, která se celá nechat zaměstnat v rodině bohatého byznysmena Parka. S čím ale rodina nepočítá, že v Parkově domě žije ještě někdo jiný, koho možná tak lehce nepřevezou. Naprosto absurdní, zábavné, nepředvídatelné, bavilo mě to v každém ohledu jako komedie, thriller i sociální sonda do života jihokorejské společnosti, o které nevím zhola nic. Za mě dostal film sošku Oscara naprostým právem. Vlastně jediné, co mě teď trochu mrzí, že už jsem ho viděla. :)

Westwood: Punk, Icon, Activist
O Vivienne Westwood jsem před filmem nevěděla skoro nic, a tak jsem ráda, že jsem ho viděla. Obsahuje celkem rychlý průřez životem, který mi bez souvislostí přečtených na Wikipedii občas trochu unikal. Jinak ale zajímavý pohled na konflikty, nejistotu i nekonečnou rvačku o autenticitu a uměleckou svobodu, potažmo záchranu planety versus byznys s něčím tak pomíjivým jako je móda. Zpětně jsem se dozvěděla, že režisérka Leona Tucker kvůli němu ztratila přítelkyni, protože Vivienne Westwood odmítla film posvětit. Je to zvláštní, protože pro mě z něj vychází jako zajímavá, charismatická, nepochybně svá osobnost. Což ale nic nemění na tom, že úspěchy jejích modelů jsem z filmu nepochopila a sama bych nebyla schopná vzít si něco takového ani na maškarní. Ale jiná Vivienne Westwood je - a je to zajímavé. V realitě i ve filmu.

Nothing To Hide
Pokud si nechcete zkazit vztah nebo rovnou celý život, nikdy nikomu neukazujte, co máte v mobilu. Je tam totiž úplně všechno. :)  Dokonalý film o tom, co se stane, když se skupina přátel sejde k pohodové večeři a navrhnou zdánlivě nevinný nápad: dát mobilní telefony na stůl a sdílet každou SMS i příchozí hovor. Během jediného večera vypluje na povrch tolik menších i větších tajemství, že vytvoří z lidí, kteří mají pocit, že se velmi dobře znají a jsou si dobrými přáteli, naprostí cizinci. Fantastický námět, a přestože se všechno odehrává jen v jednom obýváku, natočené tak, že jsem se ani vteřinu nenudila.

Ford vs. Ferrari
Kolik je dalších velkých příběhů historie, o kterých nic nevím, ptala jsem se po skončení. A kolik neuznalých a předčasně zemřelých hrdinů ve svých oborech jako byl Ken Miles? Před filmem jsem neznala ani jeho, ani amerického velikána automobilového průmyslu Carrolla Shelbyho a o Le Mans jsem věděla maximálně tolik, že se ten závod jezdí. Skutečný příběh o tom, jak skomírající Ford porazil díky těmto dvěma v nejtěžším motoristickém závodě světa jinak dominující Ferrari, byla každopádně víc než lekce do historie motosportu. Výborně zahrané, natočené, překvapivé až do samotného konce. Přestože se odehrává v prostředí motosportu, nenudila jsem se ani vteřinu a mobil brala do ruky jen ve chvíli, kdy jsem si říkala: "Tohle přece nemůže být pravda - oni ho nenechali vyhrát." 

Malé ženy 
Když jsem viděla, že se chystá film, říkala jsem si, že se okamžitě musím pustit do knížky, abych mohla co nejdřív do kina. Upřímně jsem se těšila, jenže styl psaní byl tak rozvleklý, nezajímavý a děj tak moralizující a patetický, holt jiná doba, jiné mravy, že mě to vůbec nebavilo. Nakonec jsem vyrazila na film bez čtení a dobře jsem udělala. Scénář je oproti knížce napsaný svižně, moderně, nechybí laskavý humor a #girlpower platná i pro 21. století nenásilně vystupuje z každého dialogu. Nad životním příběhem čtyř setrech a jejich osudů jsem od půlky bulila jak želvy a na rozdíl od knížky nemůžu filmu vytknout vůbec nic. Ráda si ho kdykoliv pustím znovu. 

The Loudest Voice
Věřila bych tomu, kdyby mi někdo řekl, že o mých politických preferencích může rozhodnout i taková banalita jako že televize nepřepudruje svého hosta, aby se víc potil a působil méně jistě než jeho oponent? Upřímně si nejsem jistá. "The Loudest Voice" je každopádně tak geniálně zpracovaný seriál o vzniku a rozmachu Fox News v USA, že by to měla být povinná součást ještě povinnější mediální výchovy. Vyjasnil mi mnoho věcí nejen ohledně fungování zámořských médií, ale také kolem #metoo (o moc víc teď fandím všem holkám, které měly odvahu se ozvat) a bohužel vzal i spoustu z těch mála zbývajících iluzí o USA. 

JUDY
Za prvé jsem nevěřila, že tahle proměna je Bridget Jones - Renée Zellweger. Za druhé jsem nevěděla nic o Judy Garland a o ničem z toho, jak žila, hrála, zpívala a jak zoufalá tahle dětská hvězda snímku Alenka v říši divů byla. U hereckého výkonu Renée Zellweger jsem jen tiše seděla, obdivovala a u titulků měla skoro chuť se poklonit. Jak se to dělá být tak moc dobrá?! O to větší škoda, že z JUDY nevyšel víc než pěkný, ačkoliv dost krutý životopisný snímek osekaný na pár kritických let a kritiku chování Hollywoodu, co zničil život jedné mladé ženě. Chce se mi věřit, že Judy Garland prožila i radostnější a zajímavější časy než ty, které mi ukázal tento film. Snad. Doufám. Bylo mi jí hrozně moc líto. 

Bez vědomí 
Skvělá reflexe normalizačních 80. let, období sametové revoluce a polistopadových dnů a let, při které se mi neustále do mysli loudila otázka: co všechno (ne)víme o svých partnerech, s nimiž žijeme třeba i mnoho let? Profesionální houslistky Marie, jejíž život se - aniž to tušila - odehrával podle scénáře úplně jiných lidí, mi bylo na konci nesmírně líto. Šest dílů jsem zvládla za tři dny i dítětem, což mluví za všechno. Skvost po obsahové i formální stránce. Nemám obavy, že by podobný seriál uspěl kdekoliv v zahraničí včetně třeba Netflixu. 

Julie a Julia 
O kuchařské hvězdě Julii Child jsem před filmem věděla jen to, že existovala. Ve filmu je její příběh spojený s příběhem třicetileté sekretářky Julie Powell, která se jednoho dne rozhodne, že během jednoho roku uvaří všech 524 z klasické kuchařky "Mastering The Art of French Cooking" a začne o tom blogovat. Příjemný film, ze kterého na vás přejde dobrá nálada a chuť uvařit něco dobrého. Každopádně za mě by se film klidně obešel i bez dějové linky s Julií Powell. A ještě jednu poznámku mám - totiž jak si mohlo tolik Američanek, které kolikrát neuvaří doma ani brambory, navíc když už tenkrát existovaly polotovary, oblíbit tak složitou a vymazlenou kuchařskou knihu? 

Marriage Story
Jak se rozvádíme my mileniálové? Na začátku s těmi nejlepšími úmysly. Vždyť přece nejdůležitější je neubližovat dětem ani sami sobě. Tak kdy se to pak tak strašně zvrtne? Marriage Story je to nejtěžší a zároveň nejlepší, co jsem kdy viděla na téma manželství a rozvod. Nádherný film na dlouhý večer a minimálně dvě krabičky kapesníků, po kterém se s mužem dlouze obejmete a řeknete si, že tohle si nikdy, ale opravdu nikdy neuděláte. Vážně? ... Nepamatuju si, kdy naposled jsem u nějakého filmu tak moc brečela. 

2019

The Man Who Saved The World (Muž, který zachránil svět)
O tom, co se stalo 26. září 1983 a jak blízko byl svět svého konce, jsem neměla ani tušení! Než jsem se to dozvěděla z jednoho podcastu o jaderných zbraních a pak si pustila tento film. Polohraný dokument je především o tom, jak se Stanislav Petrov v rozporu s protokolem rozhodl nepotvrdit varování satelitů, které ukazovaly na vypuštění několika amerických střel směřujících k SSSR a zabránit tak spuštění jaderného protiútoku a možná největší katastrofě v dějinách lidstva. Petrov hraje sám sebe, ačkoliv nerudného dědka nejspíš zase tolik hrát nemusí, zkrátka je sám sebou. Dokumentem se pak prolínají hrané pasáže z jeho minulosti. Výborný nápad, výborně zpracovaný,  možná trochu zbytečného patosu v omílání, co všechno by se stalo, kdyby se tenkrát rozhodl jinak. Každopádně nedívala jsem u toho do mobilu, neodcházela na záchod. Zajímavé, poučné, pusťte si to. 

Ženy v běhu 
Výborná oddechovka na večer s vínem a s mámou. Čtyři ženy, které nikdy neuběhly ani metr, trénují na maraton, aby splnily přání svému zesnulému otci. A u toho se samozřejmě děje spousta dalších věcí, hlavně vztahových a výchovných. Vypněte inteligenci, sežeňte si dobrou společnost, nalijte si skleničku a bude vám dobře. A jednou to bude stačit. :)

Yesterday
No já nevím. B. byl nadšený, já kdybych to neviděla, o nic bych nepřišla. Neúspěšného písničkáře Jacka jednoho dne porazí autobus a ruku v ruce s tím se odehraje globální katastrofa. Najednou nikdo nezná The Beatles, Coca Colu a spoustu dalších věcí. Jack toho využije, začne jejich písničky hrát a svět mu rázem leží u nohou. Romantická komedie s písničkami The Beatles, oddechovka, ale za mě bohužel dost slátanina. Jestli má aspirovat na novou Lásku nebeskou nebo Notting Hill, tak za mě to nevyšlo. Škoda.

The Big Little Lies 2
Bála jsem se, protože pokračování, speciálně ta psaná na přání diváků, bývají všelijaká. Ale Sedmilhářky udržely nejvyšší laťku. Je to výborně napsané, skvěle natočené, precizně zahrané. Nic vyprázdněného, nikde nic navíc a konec otevřený pro další pokračování. Už se moc těším!

Pod toskánským sluncem 
Překrásné záběry z Itálie v příběhu alá červená knihovna o spisovatelce, co od života dostala pár facetk a teď se pokouší znovu postavit na nohy na jihu Evropy. Milé, optimistické, bez násilí, příjemné na večer k dvojce vína. Ale kdybych to neviděla, o nic jsem nepřišla.

Zelená kniha 
Nekonečná problematika amerického rasismu vykreslená tak reálně, jak se bohužel leckde dodneška děje. Milá, dojemná a vtipná road movie, u které jsem mi několikrát dojetím tekly slzy. Vigo Mortensen v roli amerického Itala mě bavil neskutečně! Za mě má film Oscara právem, ráda si ho pustím i s českým překladem.

Working Moms
Za doporučení děkuju jedné ze čtenářek blogu. :) Bylo to boží, smála jsem se hodně a dlouho. Je možné skloubit kariéru, ať už jakoukoliv, a být zároveň dobrou mámou? Čtyři Kanaďanky se o to pokouší, jenže se ukazuje, že nejde jen o čas. Jsou tady taky děti, neposedné, blinkavé, problematické, manželé, partneři, nefungující sex, otřesní kolegové v práci nebo poporodní deprese. Poznala jsem se v každé z nich. Ačkoliv některé scény jsou trochu zámořsky vyhrocené a coby Češka jsem jen kroutila hlavou nad naivitou hrdinek, celkově výborná zábava. Každý díl má něco kolem dvaceti minut, takže ideální ke kojení nebo k rychlému odpolednímu spánku.

Most 
Geniální záležitost, kterou jsme s maminkou shlédly za dva večery a od které bych neočekávala, že ji  vzhledem k množství sprostých slov odvysílá České televize. Most měl skvělý scénář, skvělé kulisy ve skutečném Mostě, skvělě vymyšlené a napsané charaktery, které kopírují obyčejné lidi, jejich problémy a jejich neschopnost vyrovnat se se současným světem nejen v Mostě, ale všude v Česku. Nemám, co bych doplnila, pro mě jeden z nejvýraznějších a nejlepších českých seriálů, kterému se - díky za to!!! - dostalo zasloužené pozornosti. 

Bohemian Rhapsody
O skupině Queen nevím nic. Kromě toho, že si čas od času pouštím k běhání Radio Gaga. A tak jsem seděla zaražená do pohovky, zírala, divila se, zpívala si, utírala si slzy. Celé je to samozřejmě plné skvělé hudby, dramatických momentů, vynikajících herců a dobrých dialogů ("That's America. Puritans in public, perverts in private.") Žila jsem tím filmem několik dní a díky soundtracku žiju tak trochu i dva týdny po jeho shlédnutí. Asi jediná drobnost, která mě mrzí, že když jsem si okouzlená filmem konečně načetla něco o Mercurym, zjistila jsem, že scénaristé trochu překroutili příběh - například v tom, že ve filmu se Mercury fakt, že má AIDS, dozví ještě před koncertem Live AID, když v reálu to bylo víc než rok poté. A podobně. To ale nic nemění na tom, že to pro mě byl parádní filmový zážitek. 

The True Cost
Uff! Jaký je původ trička, které si v H&M koupíme za 8-10 dolarů? Nemůžu říct, že bych o levné pracovní síle v Bangladéši, Indii a jihovýchodní Asii obecně nikdy neslyšela. Ale jak to tak bývá, když člověk tyto věci vidí, má to na jeho přemýšlení a chování mnohem silnější účinek. Paní, která dává své dítě na výchovu cizí rodině, aby mohla šít 14 hodin denně košile pro americký trh a vydělat si přitom dolar (díky kterému chce své dceři zajistit lepší budoucnost, než má ona), mi v hlavě bude rezonovat asi pokaždé, když projdu kolem Zary. Dlouho jsem přemýšlela, co je vlastně větší tragédie. Jestli části filmu odehrávající se v továrnách a na ulicích v jihovýchodní Asii nebo konzum zobrazený na druhé straně světa. Je mi smutno. 

2018 

The Book Club
Co se stane, když začnou svobodná, vdaná, rozvedená a vdova číst Padesát odstínů šedi? Dobrý nápad a skvěle obsazený film. Dostala jsem na něj tip od několika kamarádek, ale buď jsem nebyla ve správném rozpoložení nebo nevím. Občas jsem se zasmála, ale celkově mi bylo vlastně trapně. Od půlky mě to zoufale nebavilo, dokoukala jsem u uklízení, až mi kolikrát bylo za hrdinky trapně.

The American Meme
Jeden z nejsmutnějších dokumentů, co jsem kdy viděla, po kterém jsem měla chuť smazat ze svého počítače a telefonu všechny sociální sítě. Extrémně depresivní obraz lidí, kteří se stali hvězdami Intagramu a v zoufalé snaze o pozornost udělají všechno. Mají miliony srdíček, tuny obdivu, a přesto jsou úplně sami. A vůbec nejsmutnější mi na tom přišlo, že tyhle instagramové celebrity a jejich naprosto zhovadilé kousky, které by je možná ani nenapadly, jsme vygenerovali mi všichni tím, že jim věnujeme čas a pozornost. Don't make stupid people famous - měla bych si opakovat pokaždé, když se přihlásím na Instagram. 

A Star Is Born
Víc o filmu zde.

The Post (Akta Pentagon)
V téhle době "fake news" a nedůvěry v novináře myslím ohromně důležitý film, ve kterém se toho děje a řeší tolik: politické skandály, přátelství a kamarádství v oborech, kde to moc dobře nejde (nebo jde?), žena ve vedoucí pozici, kloubení práce a rodiny. Přišlo mi, že každá minuta, každá věta je důležitá, Meryl Streep i Tomu Hanksovi jsem věřila úplně všechno a zírala jsem na obrazovku v letadle jako zhypnotizovaná. Částečně taky kvůli tomu, že v roce 2018 je neuvěřitelné sledovat, jak se v 70. letech sbíraly a taky kradly informace, psaly a tiskly noviny a jak se u toho pořád a všude kouřilo. :)

Já, Tonya
Zase vůbec nechápu, jak mě, milovnici krasobruselní, mohl minout tak slavný příběh! Moc nerozumím, proč tvůrci film prezentují jako černou komedii. Celý příběh pro mě byl od začátku do konce mimořádně depresivní a smutný. Několik dní jsem z hlavy nemohla vyhnat otázku, jak se může matka tak krutě chovat ke svému JEDINÉMU dítěti jako se chovala matka Tonyi. Jak? Proč?  Co je to za stvoření? Svíralo se mi z toho srdce. Je mi líto Tonyi Hardingové, jaké prožila dětství, jakými lidmi byla obklopená, jak skončil její sportovní talent. Uff!

To The Bone
I když z tématu anorexie by se dalo vytěžit asi o hodně víc, zaujalo mě to a objevila jsem tam spoustu úhlů pohledu, ze kterých jsem o poruše příjmu potravy nikdy nepřemýšlela - třeba ten, proč na nemocné nefungují ani racionální argumenty, ani výhružky nebo jak může vypadat netradiční metoda léčby a proč (ne)funguje. Lily Collins kvůli roli vážně zhubla až na kost, anorexii jsem jí věřila v každé vteřině filmu. Který je vlastně šíleně smutný, i když nakonec se slibným koncem.

The Dancer
Co dělat, když vidíte, že vaše dítěte je v něčem výjimečné? Obětovat všechno a podporovat ho v té výjimečnosti, nebo mu nechat obyčejné dětství? Rodiče Sergeje Polunina se rozhodli pro to první. Obohatili svět o geniálního tanečníka, ale jemu tím zničili život. Tenhle dokument to popisuje naprosto dechberoucně a tak dojemně, že vás nenapadne sáhnout na mobil nebo snad odejít si pro něco dobrého do kuchyně. Krásný zážitek!

2017


Jonathan Dayton, Valerie Faris: Battle Of The Sexes
Druhý film v Mamakině s Benem. Příběh tenistky Billie Jean King, která v jednom z největších zápasů historie vyprovodila z kurtu velkého šovinistu a posunula tím ženy (nejen tenistky) zase o velký kus dopředu, jsem vůbec neznala. Což se mi zpětně zdá jako hrozná ostuda. Prozřela jsem tedy historicky a navíc u příjemného životopisného filmu, s dobrým obsazením, hezkou retro atmosférou a kostýmy. Dobré!

Marc Webb: Gifted
Co je o dětech, u toho od února, co se narodil Ben, vždycky bulím. Tady taky. Hlavou se mi honí spousta otázek. Co si počít, když vaše dítě v něčem vyniká? Kde je správná hranice mezi tím, aby jeho dar byl využitý a kdy už mu tím bereme dětství? Jak moc si do svých dětí promítáme své vlastní představy o tom, jak by měl život vypadat, aby byl "správně"? Má pak člověk, s jehož představou nesouhlasíme, právo dostat nálepku krutý? Je to spravedlivé? No - mám o čem přemýšlet. Mimochodem, nevěděla jsem, že v amerických útulcích pro zvířata po určité době uspí ta, o která není zájem. To už na mě bylo příliš moc emocí a přes slzy jsem neviděla.

Garth Davis: Lion
Bulela jsem a bulela. Tenhle film o ztraceném indickém chlapečkovi, který po dvaceti letech s pomocí moderních technologií hledá maminku, rozhodně není pro kojící matky. U závěrečných titulků proložených fotkami z reálného života, už jsem měla deku, ve které jsem seděla zabalená, úplně promáčenou. Tento film ve mně pár týdnů zůstane. Stejně jako informace, že v Indii se každý rok ztratí 80 000 malých dětí. Je mi z toho hrozně úzko.

Než jsem se dostala ke knize, je tu seriál. Sophia Amoruso je ztělesněný americký sen o holce, co nejprve v San Francisku prohrabávala koše, aby pár let na to byla na titulce Forbes. Zakladatelka obchodu s vintage módou NastyGal je protivná až na půdu nejen v televizi, ale asi i v reálu. Tak trochu ženský Steve Jobs, napadalo mě. Seriál mě neurazil ani nenadchl. Když jsem se dívala, bavilo mě to, ale zároveň jsem dokázala jít spát, když se mi chtělo. Každopádně mě docela překvapilo, že pro Netflix je to propadák a pokračování mít nebude. P.S. Britt Robertson je tady táááák krásná!

Celý seriál jsem z hlavy nedokázala vyhnat otázku: jak málo toho ve skutečnosti vím o lidech, které si myslím, že velmi dobře znám? ... Geniálně napsané (už u knihy jsem měla husí kůži z psychologie postav), geniálně natočené a geniálně zahrané drama, jenom kulisy se oproti knižní předloze přesunuly z Austrálie do Kalifornie. Asi proto mi vůbec nevadilo, že jsem rozuzlení zápletky znala od první minuty, protože jsem knihu četla. Bylo se na co dívat i tak. Už si ani nepamatuju, kdy naposled jsem u nějakého filmu nebo seriálu měla pocit, že je stejně tak dobrý jako kniha. Tady ano. A jsem nadšená, že zbyl prostor na pokračování a že ho Liane Moriarty slíbila napsat. Jupí! :) Lačně zhltnuto za dva dny!

Orange Is The New Black 1 - 5 (Oranžová je nova černá)
U prvních dvou dílů jsem trochu pochybovala, jestli mě chytne. Na konci páté série říkám: wau! Perfektní směsice různorodých ženských postav vykreslených do naprostého detailu. Příběhy z minulosti, jak vyrůstaly, dospívaly a nakonec se ocitly za mřížemi, jsou jako třešnička na dortu. Nenudila jsem se ještě u žádného dílu, jenom u poslední série jsem si kvůli násilí párkrát zakrývala oči. Vzpomínám si, že když tenhle seriál začal, ptaly se lifestylové časopisy v USA žen: může uspět seriál, v němž na sebe postavy nevezmou jiný kostým než vězeňský mundur? No a hele - může! Kvůli tomu mě to baví ještě o to víc a moc ten úspěch tvůrcům přeju. 

Better Call Saul (Volejte Saulovi)
Když skončil "Breaking Bad" (Perníkový táta), bylo ve mně zvláštní prázdno. Tak geniální seriál už v životě nenajdu, viděla jsem to nejlepší, říkala jsem si. Když pak tvůrci Perníkového táty přišli s tím, že seriál bude pokračovat v osobě právníka Saula a jeho příběhem, radovala jsem se jako malá. Oprávněně. Saul je stejně skvěle napsaný s důrazem na to, jak moc se pod vlivem okolností mění lidská osobnost. Těším se na každý díl a doufám, že nebude mít méně než pět sezon. :) (A že je stihnou natočit, než porodím všechny plánované děti.) :))

Master of None 1 a 2
Komika Azize Ansariho a jeho humor mám velmi ráda. Působí nenuceně, jako kamarád od vedle. Seriál o třicátníkovi Devovi z New Yorku je stejně skvělý jako jeho stand-up vystoupení. Řeší v něm běžné starosti spojené s dnešní dobou - rodičovství, vztah k rodičům, menšinám, hledání správného partnera. Dobře napsané, zahrané, na zamyšlení, pro zasmání, některé díly jsem si pustila i víckrát. 

Moonlight
Chtěla jsem ho vidět, protože dostal Oscara. Ale upřímně: párkrát se mi hodně klížily oči. Další syrová realita z takové Ameriky, o které se v Česku moc nemluví - černé, drogové, těžké k žití, když nemáte vzdělání, peníze, normální rodiče, a tím pádem ani slušné vyhlídky. Ale donutil mě přemýšlet o něm několik následujících hodin, kdy mi bylo hodně teskno. 

The Americans
Pro mě jeden z nejlepších seriálů všech dob. Příběh špionů ruské KGB v Americe 60., 70. a 80. let sleduju už druhý rok. Doma zvládneme sérii za dva večery - bohužel. A pak se rok až dva nemůžeme dočkat té další. Keri Russell by si v Hollywoodu zasloužila mnohem víc rolí. 

Kenneth Lonergan: Manchester By The Sea
Uff! Nevím, jestli má člověk koukat na takové filmy v šestinedělí. Chvíli mi to přišlo, že to snad ani není film, ale sleduju syrovou realitu. Příběh komplikovaného hrdiny na depresivním americkém maloměstě (kde jsem upřímně ráda, že nežiju.) Prakticky nemá děj, ale takovou kupu emocí, že musí položit i nekojící matku. Skvělí herci! 

Hannes Holm: A Man Called Ove
Vydařené filmové zpracování fantastické knihy, o které píšu tady. Ale jsem ráda, že jsem nejdřív četla. 

Raoul Martinez, Joshua van Praag: Lottery of Birth
Co když je svět trochu jiný, než si myslíme? Učí se historie ve škole "správně", nebo tak, aby někomu vyhovovala? A milion dalších otázek a odpovědí, po kterých člověk dost ztratí iluze. Trochu (no spíš víc) depresivní, ale podle mě obrovská škoda, že se o tomhle dokumentu nikde moc nemluvilo. Zasloužil by si to. 

Peter Morgan: The Crown
Poprávu jeden z nejlépe hodnocených seriálů. Myslela jsem si, že u něj budu žehlit výbavu pro miminko, ale to jsem se teda fakt spletla. Zaujal, pohltil mě, poučil, a to jsem si myslela, že o britské královně Alžběta II. a Winstonu Churchilovi vím dost. Tak - nevím. 

David Frankel: Marley and Me
Kdybyste přišli po filmu k nám domů, našli byste horu posmrkaných kapesníků a v křesle těhotnou plačku s rozmazanou řasenkou. Skutečný příběh, v němž se musí vidět každý, kdo má ambice, děti, hoooodně divokého psa a snaží se to všechno nějak skloubit. Bavil mě. To asi ty psí oči! :) 

Theodore Melfi: Hidden Figures
Srdceryvný příběh chytrých holek, které pracují v NASA a zároveň mají dva problémy - jsou ženy a jsou černé. A to se v Americe ještě nedávno moc neodpouštělo. Podle mě jeden z filmů roku, u kterého mi ukápla nejedna slza. Doporučuju. 

Damien Chazelle: La La Land
Na Oscara to asi není, ale bavilo mě to. Film o lásce pro optimisty a snílky. Pro spoustu lidí asi banální, ale pro mě nádherná práce s kamerou, kostýmy, hudbou. A scénu, ve které Emma prosí u bazénu Ryana Gosslinga zahrát "I Ran", jsem si pro pobavení pustila asi dvacetkrát na YouTube. Benjaminovi se evidentně líbila hudba (asi mu koupím soundtrack), protože za celé těhotenství nejvíc kopal v kině právě u tohoto filmu. 

Matt D'Avella: Minimalism
Kdyby všichni žili tak vědomě skromně, jako lidé v tomhle dokumentu, světová ekonomika by se zhroutila. Ale hrozně mě to nakoplo, abych se ještě před porodem zbavila spousty nepotřebných zbytečností a začala víc přemýšlet o nákupu každé věci.