CO SLEDUJI

FILMY A SERIÁLY, KTERÉ MĚ ZAUJALY:

2020

Mrs. America 

The Plot Against America

Becoming Michelle Obama

The Morning Show 

After Life 1, 2

Geniální přítelkyně: Příběh nového jména 
Čtu si tady teď svoje filmové minirecenze a píšu ty zápisky koukám čím dál delší. :) Tak stručně: bylo to zase geniální skoro tak jako kniha. Nemám, co bych filmové adaptaci vytkla. Je v ní všechno důležité, co si pamatuju z knihy, dobové kulisy mé milované Itálie, italština, kterou bych se teď hned nejraději začala zase znovu učit, skvělé herecké výkony, nádherná hudba, opravdu jsem ráda, že se knih Eleny Ferrante chopili filmaři z Itálie. Má to neopakovatelné kouzlo. Jen těch osm hodinových dílů uteklo tak strašně rychle! Jsem šťastná, že jsem je viděla a smutná, že na dalších osm budu muset čekat zase rok nebo dva.

Working Moms
Čtvrtá série byla povedená stejně jako všechny předchozí. "Pracující mámy" neztratily spád, trefné postřehy, humor a schopnost strefovat se do vlastních řad. Klobouk dolů před Catherine Reitman, mimochodem dcerou slovenského režiséra Ivana Reitmana, která si do jedné z epizod napsala a pak skvěle zahrála scénku o zvláštním tvaru svých rtů, kvůli kterému se jí v minulosti vysmívaly některá média i fanoušci. Boží oddychovka ke kojení.

Unorthodox 
Úžasný důkaz o tom, jak je barevný je New York City a úžasné nahlédnutí do života chasidské komunity v něm. Skvělé napsané, ještě lépe zahrané. Člověk by si myslel, že podobný extrémní životní styl už v dnešní době a speciálně v NYC nemůže mít místo, ale opak je zřejmě pravdou. Čtyřdílný příběh dívky, která se snaží vyvázat ze života plného striktních pravidel svázaných s židovskou vírou, je tak poutavý, že když se v devět večer podíváte na první díl, skončíte ve dvě ráno titulky toho posledního. Nedá se jinak.

Miss Americana
Dokument o Taylor Swift, který mě dost potěšil. Mám ráda tyhle vhledy do "normálního" světa a života celebrit, speciálně když se nelitují a v každé druhé větě nezaznívá, jak je popularita obtěžující. A to Taylor nedělá. Je mi jasné, že dokument je šitý na míru a neměl ukázat nic moc negativního, ale stejně se mi líbil. Bavilo mě vidět, jak Taylor přemýšlí, co ji motivuje, jak se dívá na politiku, jak vznikají její písničky. Pěkný a ještě jsme si u toho s Benem, když se ke konci probudil, trochu zatancovali. :)

A Beautiful Day In The Neighborhood

Příběh inspirovaný skutečnou událostí, kdy je novinář magazínu Esquire pověřený, aby napsal článek o oblíbeném moderátorovi dětské televizní show Fredu Rogersovi. Z původních 400 slov se nakonec vyvine obálka a článek dlouhý na několik stránek, částečně proto, že mezi oběma muži vznikne silné přátelské pouto a Fred pomůže překonat Tomovi trauma z dětství. Dojemný zážitek, který mi ve skvělém Tomu Hanksovi představil kus dětství mého muže a aspoň na chvilku mě přiměl uvěřit, že i v showbyznysu možná stále existují lidé slušní, dobří a absolutně bez postranních úmyslů a skandálů. Příjemné, milé, na druhou stranu kdybych to neviděla, nic zásadního by se nestalo.

Parazit
Bez debat jeden z nejpodivnějších filmů, co jsem kdy viděla. Snímek, který začíná jako komedie a končí jako horor, takže jsem si v závěru musela několikrát strčit deku před obličej, sleduje chudou, ale mazanou čtyřčlennou rodinu, která se celá nechat zaměstnat v rodině bohatého byznysmena Parka. S čím ale rodina nepočítá, že v Parkově domě žije ještě někdo jiný, koho možná tak lehce nepřevezou. Naprosto absurdní, zábavné, nepředvídatelné, bavilo mě to v každém ohledu jako komedie, thriller i sociální sonda do života jihokorejské společnosti, o které nevím zhola nic. Za mě dostal film sošku Oscara naprostým právem. Vlastně jediné, co mě teď trochu mrzí, že už jsem ho viděla. :)

Westwood: Punk, Icon, Activist
O Vivienne Westwood jsem před filmem nevěděla skoro nic, a tak jsem ráda, že jsem ho viděla. Obsahuje celkem rychlý průřez životem, který mi bez souvislostí přečtených na Wikipedii občas trochu unikal. Jinak ale zajímavý pohled na konflikty, nejistotu i nekonečnou rvačku o autenticitu a uměleckou svobodu, potažmo záchranu planety versus byznys s něčím tak pomíjivým jako je móda. Zpětně jsem se dozvěděla, že režisérka Leona Tucker kvůli němu ztratila přítelkyni, protože Vivienne Westwood odmítla film posvětit. Je to zvláštní, protože pro mě z něj vychází jako zajímavá, charismatická, nepochybně svá osobnost. Což ale nic nemění na tom, že úspěchy jejích modelů jsem z filmu nepochopila a sama bych nebyla schopná vzít si něco takového ani na maškarní. Ale jiná Vivienne Westwood je - a je to zajímavé. V realitě i ve filmu.

Nothing To Hide
Pokud si nechcete zkazit vztah nebo rovnou celý život, nikdy nikomu neukazujte, co máte v mobilu. Je tam totiž úplně všechno. :)  Dokonalý film o tom, co se stane, když se skupina přátel sejde k pohodové večeři a navrhnou zdánlivě nevinný nápad: dát mobilní telefony na stůl a sdílet každou SMS i příchozí hovor. Během jediného večera vypluje na povrch tolik menších i větších tajemství, že vytvoří z lidí, kteří mají pocit, že se velmi dobře znají a jsou si dobrými přáteli, naprostí cizinci. Fantastický námět, a přestože se všechno odehrává jen v jednom obýváku, natočené tak, že jsem se ani vteřinu nenudila.

Ford vs. Ferrari
Kolik je dalších velkých příběhů historie, o kterých nic nevím, ptala jsem se po skončení. A kolik neuznalých a předčasně zemřelých hrdinů ve svých oborech jako byl Ken Miles? Před filmem jsem neznala ani jeho, ani amerického velikána automobilového průmyslu Carrolla Shelbyho a o Le Mans jsem věděla maximálně tolik, že se ten závod jezdí. Skutečný příběh o tom, jak skomírající Ford porazil díky těmto dvěma v nejtěžším motoristickém závodě světa jinak dominující Ferrari, byla každopádně víc než lekce do historie motosportu. Výborně zahrané, natočené, překvapivé až do samotného konce. Přestože se odehrává v prostředí motosportu, nenudila jsem se ani vteřinu a mobil brala do ruky jen ve chvíli, kdy jsem si říkala: "Tohle přece nemůže být pravda - oni ho nenechali vyhrát." 

Malé ženy 
Když jsem viděla, že se chystá film, říkala jsem si, že se okamžitě musím pustit do knížky, abych mohla co nejdřív do kina. Upřímně jsem se těšila, jenže styl psaní byl tak rozvleklý, nezajímavý a děj tak moralizující a patetický, holt jiná doba, jiné mravy, že mě to vůbec nebavilo. Nakonec jsem vyrazila na film bez čtení a dobře jsem udělala. Scénář je oproti knížce napsaný svižně, moderně, nechybí laskavý humor a #girlpower platná i pro 21. století nenásilně vystupuje z každého dialogu. Nad životním příběhem čtyř setrech a jejich osudů jsem od půlky bulila jak želvy a na rozdíl od knížky nemůžu filmu vytknout vůbec nic. Ráda si ho kdykoliv pustím znovu. 

The Loudest Voice
Věřila bych tomu, kdyby mi někdo řekl, že o mých politických preferencích může rozhodnout i taková banalita jako že televize nepřepudruje svého hosta, aby se víc potil a působil méně jistě než jeho oponent? Upřímně si nejsem jistá. "The Loudest Voice" je každopádně tak geniálně zpracovaný seriál o vzniku a rozmachu Fox News v USA, že by to měla být povinná součást ještě povinnější mediální výchovy. Vyjasnil mi mnoho věcí nejen ohledně fungování zámořských médií, ale také kolem #metoo (o moc víc teď fandím všem holkám, které měly odvahu se ozvat) a bohužel vzal i spoustu z těch mála zbývajících iluzí o USA. 

JUDY
Za prvé jsem nevěřila, že tahle proměna je Bridget Jones - Renée Zellweger. Za druhé jsem nevěděla nic o Judy Garland a o ničem z toho, jak žila, hrála, zpívala a jak zoufalá tahle dětská hvězda snímku Alenka v říši divů byla. U hereckého výkonu Renée Zellweger jsem jen tiše seděla, obdivovala a u titulků měla skoro chuť se poklonit. Jak se to dělá být tak moc dobrá?! O to větší škoda, že z JUDY nevyšel víc než pěkný, ačkoliv dost krutý životopisný snímek osekaný na pár kritických let a kritiku chování Hollywoodu, co zničil život jedné mladé ženě. Chce se mi věřit, že Judy Garland prožila i radostnější a zajímavější časy než ty, které mi ukázal tento film. Snad. Doufám. Bylo mi jí hrozně moc líto. 

Bez vědomí 
Skvělá reflexe normalizačních 80. let, období sametové revoluce a polistopadových dnů a let, při které se mi neustále do mysli loudila otázka: co všechno (ne)víme o svých partnerech, s nimiž žijeme třeba i mnoho let? Profesionální houslistky Marie, jejíž život se - aniž to tušila - odehrával podle scénáře úplně jiných lidí, mi bylo na konci nesmírně líto. Šest dílů jsem zvládla za tři dny i dítětem, což mluví za všechno. Skvost po obsahové i formální stránce. Nemám obavy, že by podobný seriál uspěl kdekoliv v zahraničí včetně třeba Netflixu. 

Julie a Julia 
O kuchařské hvězdě Julii Child jsem před filmem věděla jen to, že existovala. Ve filmu je její příběh spojený s příběhem třicetileté sekretářky Julie Powell, která se jednoho dne rozhodne, že během jednoho roku uvaří všech 524 z klasické kuchařky "Mastering The Art of French Cooking" a začne o tom blogovat. Příjemný film, ze kterého na vás přejde dobrá nálada a chuť uvařit něco dobrého. Každopádně za mě by se film klidně obešel i bez dějové linky s Julií Powell. A ještě jednu poznámku mám - totiž jak si mohlo tolik Američanek, které kolikrát neuvaří doma ani brambory, navíc když už tenkrát existovaly polotovary, oblíbit tak složitou a vymazlenou kuchařskou knihu? 

Marriage Story
Jak se rozvádíme my mileniálové? Na začátku s těmi nejlepšími úmysly. Vždyť přece nejdůležitější je neubližovat dětem ani sami sobě. Tak kdy se to pak tak strašně zvrtne? Marriage Story je to nejtěžší a zároveň nejlepší, co jsem kdy viděla na téma manželství a rozvod. Nádherný film na dlouhý večer a minimálně dvě krabičky kapesníků, po kterém se s mužem dlouze obejmete a řeknete si, že tohle si nikdy, ale opravdu nikdy neuděláte. Vážně? ... Nepamatuju si, kdy naposled jsem u nějakého filmu tak moc brečela. 

2019

The Man Who Saved The World (Muž, který zachránil svět)
O tom, co se stalo 26. září 1983 a jak blízko byl svět svého konce, jsem neměla ani tušení! Než jsem se to dozvěděla z jednoho podcastu o jaderných zbraních a pak si pustila tento film. Polohraný dokument je především o tom, jak se Stanislav Petrov v rozporu s protokolem rozhodl nepotvrdit varování satelitů, které ukazovaly na vypuštění několika amerických střel směřujících k SSSR a zabránit tak spuštění jaderného protiútoku a možná největší katastrofě v dějinách lidstva. Petrov hraje sám sebe, ačkoliv nerudného dědka nejspíš zase tolik hrát nemusí, zkrátka je sám sebou. Dokumentem se pak prolínají hrané pasáže z jeho minulosti. Výborný nápad, výborně zpracovaný,  možná trochu zbytečného patosu v omílání, co všechno by se stalo, kdyby se tenkrát rozhodl jinak. Každopádně nedívala jsem u toho do mobilu, neodcházela na záchod. Zajímavé, poučné, pusťte si to. 

Ženy v běhu 
Výborná oddechovka na večer s vínem a s mámou. Čtyři ženy, které nikdy neuběhly ani metr, trénují na maraton, aby splnily přání svému zesnulému otci. A u toho se samozřejmě děje spousta dalších věcí, hlavně vztahových a výchovných. Vypněte inteligenci, sežeňte si dobrou společnost, nalijte si skleničku a bude vám dobře. A jednou to bude stačit. :)

Yesterday
No já nevím. B. byl nadšený, já kdybych to neviděla, o nic bych nepřišla. Neúspěšného písničkáře Jacka jednoho dne porazí autobus a ruku v ruce s tím se odehraje globální katastrofa. Najednou nikdo nezná The Beatles, Coca Colu a spoustu dalších věcí. Jack toho využije, začne jejich písničky hrát a svět mu rázem leží u nohou. Romantická komedie s písničkami The Beatles, oddechovka, ale za mě bohužel dost slátanina. Jestli má aspirovat na novou Lásku nebeskou nebo Notting Hill, tak za mě to nevyšlo. Škoda.

The Big Little Lies 2
Bála jsem se, protože pokračování, speciálně ta psaná na přání diváků, bývají všelijaká. Ale Sedmilhářky udržely nejvyšší laťku. Je to výborně napsané, skvěle natočené, precizně zahrané. Nic vyprázdněného, nikde nic navíc a konec otevřený pro další pokračování. Už se moc těším!

Pod toskánským sluncem 
Překrásné záběry z Itálie v příběhu alá červená knihovna o spisovatelce, co od života dostala pár facetk a teď se pokouší znovu postavit na nohy na jihu Evropy. Milé, optimistické, bez násilí, příjemné na večer k dvojce vína. Ale kdybych to neviděla, o nic jsem nepřišla.

Zelená kniha 
Nekonečná problematika amerického rasismu vykreslená tak reálně, jak se bohužel leckde dodneška děje. Milá, dojemná a vtipná road movie, u které jsem mi několikrát dojetím tekly slzy. Vigo Mortensen v roli amerického Itala mě bavil neskutečně! Za mě má film Oscara právem, ráda si ho pustím i s českým překladem.

Working Moms
Za doporučení děkuju jedné ze čtenářek blogu. :) Bylo to boží, smála jsem se hodně a dlouho. Je možné skloubit kariéru, ať už jakoukoliv, a být zároveň dobrou mámou? Čtyři Kanaďanky se o to pokouší, jenže se ukazuje, že nejde jen o čas. Jsou tady taky děti, neposedné, blinkavé, problematické, manželé, partneři, nefungující sex, otřesní kolegové v práci nebo poporodní deprese. Poznala jsem se v každé z nich. Ačkoliv některé scény jsou trochu zámořsky vyhrocené a coby Češka jsem jen kroutila hlavou nad naivitou hrdinek, celkově výborná zábava. Každý díl má něco kolem dvaceti minut, takže ideální ke kojení nebo k rychlému odpolednímu spánku.

Most 
Geniální záležitost, kterou jsme s maminkou shlédly za dva večery a od které bych neočekávala, že ji  vzhledem k množství sprostých slov odvysílá České televize. Most měl skvělý scénář, skvělé kulisy ve skutečném Mostě, skvělě vymyšlené a napsané charaktery, které kopírují obyčejné lidi, jejich problémy a jejich neschopnost vyrovnat se se současným světem nejen v Mostě, ale všude v Česku. Nemám, co bych doplnila, pro mě jeden z nejvýraznějších a nejlepších českých seriálů, kterému se - díky za to!!! - dostalo zasloužené pozornosti. 

Bohemian Rhapsody
O skupině Queen nevím nic. Kromě toho, že si čas od času pouštím k běhání Radio Gaga. A tak jsem seděla zaražená do pohovky, zírala, divila se, zpívala si, utírala si slzy. Celé je to samozřejmě plné skvělé hudby, dramatických momentů, vynikajících herců a dobrých dialogů ("That's America. Puritans in public, perverts in private.") Žila jsem tím filmem několik dní a díky soundtracku žiju tak trochu i dva týdny po jeho shlédnutí. Asi jediná drobnost, která mě mrzí, že když jsem si okouzlená filmem konečně načetla něco o Mercurym, zjistila jsem, že scénaristé trochu překroutili příběh - například v tom, že ve filmu se Mercury fakt, že má AIDS, dozví ještě před koncertem Live AID, když v reálu to bylo víc než rok poté. A podobně. To ale nic nemění na tom, že to pro mě byl parádní filmový zážitek. 

The True Cost
Uff! Jaký je původ trička, které si v H&M koupíme za 8-10 dolarů? Nemůžu říct, že bych o levné pracovní síle v Bangladéši, Indii a jihovýchodní Asii obecně nikdy neslyšela. Ale jak to tak bývá, když člověk tyto věci vidí, má to na jeho přemýšlení a chování mnohem silnější účinek. Paní, která dává své dítě na výchovu cizí rodině, aby mohla šít 14 hodin denně košile pro americký trh a vydělat si přitom dolar (díky kterému chce své dceři zajistit lepší budoucnost, než má ona), mi v hlavě bude rezonovat asi pokaždé, když projdu kolem Zary. Dlouho jsem přemýšlela, co je vlastně větší tragédie. Jestli části filmu odehrávající se v továrnách a na ulicích v jihovýchodní Asii nebo konzum zobrazený na druhé straně světa. Je mi smutno. 

2018 

The Book Club
Co se stane, když začnou svobodná, vdaná, rozvedená a vdova číst Padesát odstínů šedi? Dobrý nápad a skvěle obsazený film. Dostala jsem na něj tip od několika kamarádek, ale buď jsem nebyla ve správném rozpoložení nebo nevím. Občas jsem se zasmála, ale celkově mi bylo vlastně trapně. Od půlky mě to zoufale nebavilo, dokoukala jsem u uklízení, až mi kolikrát bylo za hrdinky trapně.

The American Meme
Jeden z nejsmutnějších dokumentů, co jsem kdy viděla, po kterém jsem měla chuť smazat ze svého počítače a telefonu všechny sociální sítě. Extrémně depresivní obraz lidí, kteří se stali hvězdami Intagramu a v zoufalé snaze o pozornost udělají všechno. Mají miliony srdíček, tuny obdivu, a přesto jsou úplně sami. A vůbec nejsmutnější mi na tom přišlo, že tyhle instagramové celebrity a jejich naprosto zhovadilé kousky, které by je možná ani nenapadly, jsme vygenerovali mi všichni tím, že jim věnujeme čas a pozornost. Don't make stupid people famous - měla bych si opakovat pokaždé, když se přihlásím na Instagram. 

A Star Is Born
Víc o filmu zde.

The Post (Akta Pentagon)
V téhle době "fake news" a nedůvěry v novináře myslím ohromně důležitý film, ve kterém se toho děje a řeší tolik: politické skandály, přátelství a kamarádství v oborech, kde to moc dobře nejde (nebo jde?), žena ve vedoucí pozici, kloubení práce a rodiny. Přišlo mi, že každá minuta, každá věta je důležitá, Meryl Streep i Tomu Hanksovi jsem věřila úplně všechno a zírala jsem na obrazovku v letadle jako zhypnotizovaná. Částečně taky kvůli tomu, že v roce 2018 je neuvěřitelné sledovat, jak se v 70. letech sbíraly a taky kradly informace, psaly a tiskly noviny a jak se u toho pořád a všude kouřilo. :)

Já, Tonya
Zase vůbec nechápu, jak mě, milovnici krasobruselní, mohl minout tak slavný příběh! Moc nerozumím, proč tvůrci film prezentují jako černou komedii. Celý příběh pro mě byl od začátku do konce mimořádně depresivní a smutný. Několik dní jsem z hlavy nemohla vyhnat otázku, jak se může matka tak krutě chovat ke svému JEDINÉMU dítěti jako se chovala matka Tonyi. Jak? Proč?  Co je to za stvoření? Svíralo se mi z toho srdce. Je mi líto Tonyi Hardingové, jaké prožila dětství, jakými lidmi byla obklopená, jak skončil její sportovní talent. Uff!

To The Bone
I když z tématu anorexie by se dalo vytěžit asi o hodně víc, zaujalo mě to a objevila jsem tam spoustu úhlů pohledu, ze kterých jsem o poruše příjmu potravy nikdy nepřemýšlela - třeba ten, proč na nemocné nefungují ani racionální argumenty, ani výhružky nebo jak může vypadat netradiční metoda léčby a proč (ne)funguje. Lily Collins kvůli roli vážně zhubla až na kost, anorexii jsem jí věřila v každé vteřině filmu. Který je vlastně šíleně smutný, i když nakonec se slibným koncem.

The Dancer
Co dělat, když vidíte, že vaše dítěte je v něčem výjimečné? Obětovat všechno a podporovat ho v té výjimečnosti, nebo mu nechat obyčejné dětství? Rodiče Sergeje Polunina se rozhodli pro to první. Obohatili svět o geniálního tanečníka, ale jemu tím zničili život. Tenhle dokument to popisuje naprosto dechberoucně a tak dojemně, že vás nenapadne sáhnout na mobil nebo snad odejít si pro něco dobrého do kuchyně. Krásný zážitek!

2017


Jonathan Dayton, Valerie Faris: Battle Of The Sexes
Druhý film v Mamakině s Benem. Příběh tenistky Billie Jean King, která v jednom z největších zápasů historie vyprovodila z kurtu velkého šovinistu a posunula tím ženy (nejen tenistky) zase o velký kus dopředu, jsem vůbec neznala. Což se mi zpětně zdá jako hrozná ostuda. Prozřela jsem tedy historicky a navíc u příjemného životopisného filmu, s dobrým obsazením, hezkou retro atmosférou a kostýmy. Dobré!

Marc Webb: Gifted
Co je o dětech, u toho od února, co se narodil Ben, vždycky bulím. Tady taky. Hlavou se mi honí spousta otázek. Co si počít, když vaše dítě v něčem vyniká? Kde je správná hranice mezi tím, aby jeho dar byl využitý a kdy už mu tím bereme dětství? Jak moc si do svých dětí promítáme své vlastní představy o tom, jak by měl život vypadat, aby byl "správně"? Má pak člověk, s jehož představou nesouhlasíme, právo dostat nálepku krutý? Je to spravedlivé? No - mám o čem přemýšlet. Mimochodem, nevěděla jsem, že v amerických útulcích pro zvířata po určité době uspí ta, o která není zájem. To už na mě bylo příliš moc emocí a přes slzy jsem neviděla.

Garth Davis: Lion
Bulela jsem a bulela. Tenhle film o ztraceném indickém chlapečkovi, který po dvaceti letech s pomocí moderních technologií hledá maminku, rozhodně není pro kojící matky. U závěrečných titulků proložených fotkami z reálného života, už jsem měla deku, ve které jsem seděla zabalená, úplně promáčenou. Tento film ve mně pár týdnů zůstane. Stejně jako informace, že v Indii se každý rok ztratí 80 000 malých dětí. Je mi z toho hrozně úzko.

Než jsem se dostala ke knize, je tu seriál. Sophia Amoruso je ztělesněný americký sen o holce, co nejprve v San Francisku prohrabávala koše, aby pár let na to byla na titulce Forbes. Zakladatelka obchodu s vintage módou NastyGal je protivná až na půdu nejen v televizi, ale asi i v reálu. Tak trochu ženský Steve Jobs, napadalo mě. Seriál mě neurazil ani nenadchl. Když jsem se dívala, bavilo mě to, ale zároveň jsem dokázala jít spát, když se mi chtělo. Každopádně mě docela překvapilo, že pro Netflix je to propadák a pokračování mít nebude. P.S. Britt Robertson je tady táááák krásná!

Celý seriál jsem z hlavy nedokázala vyhnat otázku: jak málo toho ve skutečnosti vím o lidech, které si myslím, že velmi dobře znám? ... Geniálně napsané (už u knihy jsem měla husí kůži z psychologie postav), geniálně natočené a geniálně zahrané drama, jenom kulisy se oproti knižní předloze přesunuly z Austrálie do Kalifornie. Asi proto mi vůbec nevadilo, že jsem rozuzlení zápletky znala od první minuty, protože jsem knihu četla. Bylo se na co dívat i tak. Už si ani nepamatuju, kdy naposled jsem u nějakého filmu nebo seriálu měla pocit, že je stejně tak dobrý jako kniha. Tady ano. A jsem nadšená, že zbyl prostor na pokračování a že ho Liane Moriarty slíbila napsat. Jupí! :) Lačně zhltnuto za dva dny!

Orange Is The New Black 1 - 5 (Oranžová je nova černá)
U prvních dvou dílů jsem trochu pochybovala, jestli mě chytne. Na konci páté série říkám: wau! Perfektní směsice různorodých ženských postav vykreslených do naprostého detailu. Příběhy z minulosti, jak vyrůstaly, dospívaly a nakonec se ocitly za mřížemi, jsou jako třešnička na dortu. Nenudila jsem se ještě u žádného dílu, jenom u poslední série jsem si kvůli násilí párkrát zakrývala oči. Vzpomínám si, že když tenhle seriál začal, ptaly se lifestylové časopisy v USA žen: může uspět seriál, v němž na sebe postavy nevezmou jiný kostým než vězeňský mundur? No a hele - může! Kvůli tomu mě to baví ještě o to víc a moc ten úspěch tvůrcům přeju. 

Better Call Saul (Volejte Saulovi)
Když skončil "Breaking Bad" (Perníkový táta), bylo ve mně zvláštní prázdno. Tak geniální seriál už v životě nenajdu, viděla jsem to nejlepší, říkala jsem si. Když pak tvůrci Perníkového táty přišli s tím, že seriál bude pokračovat v osobě právníka Saula a jeho příběhem, radovala jsem se jako malá. Oprávněně. Saul je stejně skvěle napsaný s důrazem na to, jak moc se pod vlivem okolností mění lidská osobnost. Těším se na každý díl a doufám, že nebude mít méně než pět sezon. :) (A že je stihnou natočit, než porodím všechny plánované děti.) :))

Master of None 1 a 2
Komika Azize Ansariho a jeho humor mám velmi ráda. Působí nenuceně, jako kamarád od vedle. Seriál o třicátníkovi Devovi z New Yorku je stejně skvělý jako jeho stand-up vystoupení. Řeší v něm běžné starosti spojené s dnešní dobou - rodičovství, vztah k rodičům, menšinám, hledání správného partnera. Dobře napsané, zahrané, na zamyšlení, pro zasmání, některé díly jsem si pustila i víckrát. 

Moonlight
Chtěla jsem ho vidět, protože dostal Oscara. Ale upřímně: párkrát se mi hodně klížily oči. Další syrová realita z takové Ameriky, o které se v Česku moc nemluví - černé, drogové, těžké k žití, když nemáte vzdělání, peníze, normální rodiče, a tím pádem ani slušné vyhlídky. Ale donutil mě přemýšlet o něm několik následujících hodin, kdy mi bylo hodně teskno. 

The Americans
Pro mě jeden z nejlepších seriálů všech dob. Příběh špionů ruské KGB v Americe 60., 70. a 80. let sleduju už druhý rok. Doma zvládneme sérii za dva večery - bohužel. A pak se rok až dva nemůžeme dočkat té další. Keri Russell by si v Hollywoodu zasloužila mnohem víc rolí. 

Kenneth Lonergan: Manchester By The Sea
Uff! Nevím, jestli má člověk koukat na takové filmy v šestinedělí. Chvíli mi to přišlo, že to snad ani není film, ale sleduju syrovou realitu. Příběh komplikovaného hrdiny na depresivním americkém maloměstě (kde jsem upřímně ráda, že nežiju.) Prakticky nemá děj, ale takovou kupu emocí, že musí položit i nekojící matku. Skvělí herci! 

Hannes Holm: A Man Called Ove
Vydařené filmové zpracování fantastické knihy, o které píšu tady. Ale jsem ráda, že jsem nejdřív četla. 

Raoul Martinez, Joshua van Praag: Lottery of Birth
Co když je svět trochu jiný, než si myslíme? Učí se historie ve škole "správně", nebo tak, aby někomu vyhovovala? A milion dalších otázek a odpovědí, po kterých člověk dost ztratí iluze. Trochu (no spíš víc) depresivní, ale podle mě obrovská škoda, že se o tomhle dokumentu nikde moc nemluvilo. Zasloužil by si to. 

Peter Morgan: The Crown
Poprávu jeden z nejlépe hodnocených seriálů. Myslela jsem si, že u něj budu žehlit výbavu pro miminko, ale to jsem se teda fakt spletla. Zaujal, pohltil mě, poučil, a to jsem si myslela, že o britské královně Alžběta II. a Winstonu Churchilovi vím dost. Tak - nevím. 

David Frankel: Marley and Me
Kdybyste přišli po filmu k nám domů, našli byste horu posmrkaných kapesníků a v křesle těhotnou plačku s rozmazanou řasenkou. Skutečný příběh, v němž se musí vidět každý, kdo má ambice, děti, hoooodně divokého psa a snaží se to všechno nějak skloubit. Bavil mě. To asi ty psí oči! :) 

Theodore Melfi: Hidden Figures
Srdceryvný příběh chytrých holek, které pracují v NASA a zároveň mají dva problémy - jsou ženy a jsou černé. A to se v Americe ještě nedávno moc neodpouštělo. Podle mě jeden z filmů roku, u kterého mi ukápla nejedna slza. Doporučuju. 

Damien Chazelle: La La Land
Na Oscara to asi není, ale bavilo mě to. Film o lásce pro optimisty a snílky. Pro spoustu lidí asi banální, ale pro mě nádherná práce s kamerou, kostýmy, hudbou. A scénu, ve které Emma prosí u bazénu Ryana Gosslinga zahrát "I Ran", jsem si pro pobavení pustila asi dvacetkrát na YouTube. Benjaminovi se evidentně líbila hudba (asi mu koupím soundtrack), protože za celé těhotenství nejvíc kopal v kině právě u tohoto filmu. 

Matt D'Avella: Minimalism
Kdyby všichni žili tak vědomě skromně, jako lidé v tomhle dokumentu, světová ekonomika by se zhroutila. Ale hrozně mě to nakoplo, abych se ještě před porodem zbavila spousty nepotřebných zbytečností a začala víc přemýšlet o nákupu každé věci.