CO SLEDUJI

FILMY A SERIÁLY, KTERÉ MĚ ZAUJALY:

2017


Marc Webb: Gifted
Co je o dětech, u toho od února, co se narodil Ben, vždycky bulím. Tady taky. Hlavou se mi honí spousta otázek. Co si počít, když vaše dítě v něčem vyniká? Kde je správná hranice mezi tím, aby jeho dar byl využitý a kdy už mu tím bereme dětství? Jak moc si do svých dětí promítáme své vlastní představy o tom, jak by měl život vypadat, aby byl "správně"? Má pak člověk, s jehož představou nesouhlasíme, právo dostat nálepku krutý? Je to spravedlivé? No - mám o čem přemýšlet. Mimochodem, nevěděla jsem, že v amerických útulcích pro zvířata po určité době uspí ta, o která není zájem. To už na mě bylo příliš moc emocí a přes slzy jsem neviděla.

Garth Davis: Lion
Bulela jsem a bulela. Tenhle film o ztraceném indickém chlapečkovi, který po dvaceti letech s pomocí moderních technologií hledá maminku, rozhodně není pro kojící matky. U závěrečných titulků proložených fotkami z reálného života, už jsem měla deku, ve které jsem seděla zabalená, úplně promáčenou. Tento film ve mně pár týdnů zůstane. Stejně jako informace, že v Indii se každý rok ztratí 80 000 malých dětí. Je mi z toho hrozně úzko.

Než jsem se dostala ke knize, je tu seriál. Sophia Amoruso je ztělesněný americký sen o holce, co nejprve v San Francisku prohrabávala koše, aby pár let na to byla na titulce Forbes. Zakladatelka obchodu s vintage módou NastyGal je protivná až na půdu nejen v televizi, ale asi i v reálu. Tak trochu ženský Steve Jobs, napadalo mě. Seriál mě neurazil ani nenadchl. Když jsem se dívala, bavilo mě to, ale zároveň jsem dokázala jít spát, když se mi chtělo. Každopádně mě docela překvapilo, že pro Netflix je to propadák a pokračování mít nebude. P.S. Britt Robertson je tady táááák krásná!

Celý seriál jsem z hlavy nedokázala vyhnat otázku: jak málo toho ve skutečnosti vím o lidech, které si myslím, že velmi dobře znám? ... Geniálně napsané (už u knihy jsem měla husí kůži z psychologie postav), geniálně natočené a geniálně zahrané drama, jenom kulisy se oproti knižní předloze přesunuly z Austrálie do Kalifornie. Asi proto mi vůbec nevadilo, že jsem rozuzlení zápletky znala od první minuty, protože jsem knihu četla. Bylo se na co dívat i tak. Už si ani nepamatuju, kdy naposled jsem u nějakého filmu nebo seriálu měla pocit, že je stejně tak dobrý jako kniha. Tady ano. A jsem nadšená, že zbyl prostor na pokračování a že ho Liane Moriarty slíbila napsat. Jupí! :) Lačně zhltnuto za dva dny!

U prvních dvou dílů jsem trochu pochybovala, jestli mě chytne. Na konci páté série říkám: wau! Perfektní směsice různorodých ženských postav vykreslených do naprostého detailu. Příběhy z minulosti, jak vyrůstaly, dospívaly a nakonec se ocitly za mřížemi, jsou jako třešnička na dortu. Nenudila jsem se ještě u žádného dílu, jenom u poslední série jsem si kvůli násilí párkrát zakrývala oči. Vzpomínám si, že když tenhle seriál začal, ptaly se lifestylové časopisy v USA žen: může uspět seriál, v němž na sebe postavy nevezmou jiný kostým než vězeňský mundur? No a hele - může! Kvůli tomu mě to baví ještě o to víc a moc ten úspěch tvůrcům přeju. 

Better Call Saul (Volejte Saulovi)
Když skončil "Breaking Bad" (Perníkový táta), bylo ve mně zvláštní prázdno. Tak geniální seriál už v životě nenajdu, viděla jsem to nejlepší, říkala jsem si. Když pak tvůrci Perníkového táty přišli s tím, že seriál bude pokračovat v osobě právníka Saula a jeho příběhem, radovala jsem se jako malá. Oprávněně. Saul je stejně skvěle napsaný s důrazem na to, jak moc se pod vlivem okolností mění lidská osobnost. Těším se na každý díl a doufám, že nebude mít méně než pět sezon. :) (A že je stihnou natočit, než porodím všechny plánované děti.) :))

Komika Azize Ansariho a jeho humor mám velmi ráda. Působí nenuceně, jako kamarád od vedle. Seriál o třicátníkovi Devovi z New Yorku je stejně skvělý jako jeho stand-up vystoupení. Řeší v něm běžné starosti spojené s dnešní dobou - rodičovství, vztah k rodičům, menšinám, hledání správného partnera. Dobře napsané, zahrané, na zamyšlení, pro zasmání, některé díly jsem si pustila i víckrát. 

Moonlight
Chtěla jsem ho vidět, protože dostal Oscara. Ale upřímně: párkrát se mi hodně klížily oči. Další syrová realita z takové Ameriky, o které se v Česku moc nemluví - černé, drogové, těžké k žití, když nemáte vzdělání, peníze, normální rodiče, a tím pádem ani slušné vyhlídky. Ale donutil mě přemýšlet o něm několik následujících hodin, kdy mi bylo hodně teskno. 

The Americans
Pro mě jeden z nejlepších seriálů všech dob. Příběh špionů ruské KGB v Americe 60., 70. a 80. let sleduju už druhý rok. Doma zvládneme sérii za dva večery - bohužel. A pak se rok až dva nemůžeme dočkat té další. Keri Russell by si v Hollywoodu zasloužila mnohem víc rolí. 

Kenneth Lonergan: Manchester By The Sea
Uff! Nevím, jestli má člověk koukat na takové filmy v šestinedělí. Chvíli mi to přišlo, že to snad ani není film, ale sleduju syrovou realitu. Příběh komplikovaného hrdiny na depresivním americkém maloměstě (kde jsem upřímně ráda, že nežiju.) Prakticky nemá děj, ale takovou kupu emocí, že musí položit i nekojící matku. Skvělí herci! 

Hannes Holm: A Man Called Ove
Vydařené filmové zpracování fantastické knihy, o které píšu tady. Ale jsem ráda, že jsem nejdřív četla. 

Raoul Martinez, Joshua van Praag: Lottery of Birth
Co když je svět trochu jiný, než si myslíme? Učí se historie ve škole "správně", nebo tak, aby někomu vyhovovala? A milion dalších otázek a odpovědí, po kterých člověk dost ztratí iluze. Trochu (no spíš víc) depresivní, ale podle mě obrovská škoda, že se o tomhle dokumentu nikde moc nemluvilo. Zasloužil by si to. 

Peter Morgan: The Crown
Poprávu jeden z nejlépe hodnocených seriálů. Myslela jsem si, že u něj budu žehlit výbavu pro miminko, ale to jsem se teda fakt spletla. Zaujal, pohltil mě, poučil, a to jsem si myslela, že o britské královně Alžběta II. a Winstonu Churchilovi vím dost. Tak - nevím. 

David Frankel: Marley and Me
Kdybyste přišli po filmu k nám domů, našli byste horu posmrkaných kapesníků a v křesle těhotnou plačku s rozmazanou řasenkou. Skutečný příběh, v němž se musí vidět každý, kdo má ambice, děti, hoooodně divokého psa a snaží se to všechno nějak skloubit. Bavil mě. To asi ty psí oči! :) 

Theodore Melfi: Hidden Figures
Srdceryvný příběh chytrých holek, které pracují v NASA a zároveň mají dva problémy - jsou ženy a jsou černé. A to se v Americe ještě nedávno moc neodpouštělo. Podle mě jeden z filmů roku, u kterého mi ukápla nejedna slza. Doporučuju. 

Damien Chazelle: La La Land
Na Oscara to asi není, ale bavilo mě to. Film o lásce pro optimisty a snílky. Pro spoustu lidí asi banální, ale pro mě nádherná práce s kamerou, kostýmy, hudbou. A scénu, ve které Emma prosí u bazénu Ryana Gosslinga zahrát "I Ran", jsem si pro pobavení pustila asi dvacetkrát na YouTube. Benjaminovi se evidentně líbila hudba (asi mu koupím soundtrack), protože za celé těhotenství nejvíc kopal v kině právě u tohoto filmu. 

Matt D'Avella: Minimalism
Kdyby všichni žili tak vědomě skromně, jako lidé v tomhle dokumentu, světová ekonomika by se zhroutila. Ale hrozně mě to nakoplo, abych se ještě před porodem zbavila spousty nepotřebných zbytečností a začala víc přemýšlet o nákupu každé věci. 

Žádné komentáře:

Okomentovat