CO MI UDĚLALO RADOST

Objevila se úplně nečekaně. Od páté, dobře, možná desáté stránky vím, že to bude jedna z mých "životních knih". Čtu kdykoliv můžu a ptám se sama sebe, proč to dělám, protože tohle není knížka na konec těhotenství a už vůbec ne na šestinedělí. Ona to možná není knížka ani na žádné jiné období, protože vás rozloží na milion bolavých částic a udělá z člověka plačku. Je to rána za ránou a mezitím trocha životních krás a radostí, každopádně než se nadechnete, že teď, teď už se to určitě zlepší, protože život se musí přece vyrovnávat, zase přijde bolest. "Malý život" je jedna z nejintenzivnějších knížek, které jsem četla a kterou nikdy nezapomenu. Mám z ní v Kindlu dobré tři stránky výpisků, ke kterým se s velkou pravděpodobností nevrátím. Ale k těmto perlám bych chtěla, a tak si je ukládám sem. 

Od té doby, co jsem taky psala o Geniálních přítelkyních a o Haně se mi nestalo, aby mě nějaká kniha nadchla tak, že by stálo za to věnovat jí celý blogový post. Až do včerejška, kdy jsem dočetla Dědinu.

Na podzimu se mi líbí, že jak se blíží Vánoce, vychází spousta knih, které stojí za přečtení. Už dlouho jsem se těšila na Vzkvétání od zakladatele pozitivní psychologie Martina E.P. Seligmana, které včera vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing.

Už poměrně dlouho přemýšlím, jak vám popsat radost a jiné emoce, které mi způsobují knihovny. Ty české i americké, přestože vlastně úplně jiné, hlavně úplně jinak voňavé, těší mě stejně. 

Léta jsem všude slýchala, že o snech, úspěších, radostech a životě celkově, jestli je člověk šťastný nebo ne, a případných změnách, se nejlépe přemýšlí, když si představíte, že za pár měsíců umřete.