08.08.17

Co mi udělalo radost: Výlet do Montrealu

Před pár dny jsme se vrátili z Montrealu, kde jsme strávili fantastických 48 hodin. V Kanadě jsem byla vůbec poprvé v životě. Vzhledem k tomu, že se mi poslední měsíce opravdu hodně stýská po Evropě a všichni mě vábili, že Montreal vlastně tak trochu Evropa je, neskutečně jsem se těšila.

A nebyla jsem zklamaná ani vteřinu. Už když jsme přejížděli hranici a objevila se první značka STOP ve francouzštině, vyjekla jsem radostí. Když jsme pak zatočili k hotelu, kde jsme se ubytovali, a z vedlejšího cihlového domu ke mně zavanula vůně francouzských crêpes a croissantů, zavalila mě neskutečná euforie. Hned druhý den ráno jsem vstala v pět ráno a šla se projít, aby mi z města nic neuteklo, a taky abych prošmejdila okolí a našla pro své kluky tu nejlepší snídani. Což byl neskutečně těžký úkol vzhledem k tomu, že už za hodinu jsem měla seznam deseti míst, kde se rozhodně musíme najíst. Montreal je totiž neuvěřitelně hladový po dobrém jídle. Podle všeho je ve městě přes 4.000 restaurací, což je víc než v New Yorku. 


Starbucks ve francouzštině. Zdá se mi to, nebo to zní s tím "café" nějak vznešeněji a honosněji? :)
Kdybych měla město popsat, a přitom zůstat u gastronomických termínů, řekla bych: vezměte velkou hrst Francie, Paříže speciálně, menší hrst Belgie, trochu Lucemburska a špetku Ameriky a máte to: právě jste upekli Montreal. A už jsem zase naměkko! Hned bych jela zpátky, i když to by ze mě asi brzo pořádná tlusťoška. :) Naštěstí Montreál má z Evropy i to, že se v něm dá hodně chodit pěšky, případně jezdit metrem. Vlastně asi jediné, co bych mu vytkla – a to má s Paříží taky podobné – je minimum eskalátorů v metru, zato požehnaně schodů. Výtahy skoro žádné. To je s kočárkem skutečně chuťovka, obzvlášť kdybych měla cestovat sama. Taky mě zarazilo, že většina vlaků nehlásí, když zavírají dveře. Poprvé jsem do nich taktak vmáčka sebe a Beníka v nosičce, asi půl vteřiny předtím, než se rychle a s rachotem bez varování zabouchly.

Paříží inspirovaný vstup do metra 
K mému nadšení z města rozhodně přispělo i počasí. Celé dva dny bylo neskutečně hezky, město bylo zalité sluncem, takže jsme chodili, chodili a chodili. A tu jedinou hodinku, kdy pršelo, jsem strávila šmejděním v supermarketu a v drogerii. Na zpáteční cestu jsme si nakoupili několikery francouzské sušenky, já pár evropských krémů (hlavně Nivea, protože v USA je nabídka omezená) samozřejmě croissanty, cappuccino a já si jako suvenýr odvezla i dvě Kinder vajíčka (jedno pro sebe a druhé pro Bena), které se v USA z bezpečnostních důvodů neprodávají. 

Kdysi jsem tady na blogu začala publikovat svoje srdovky z míst, které jsem navštívila. Vlastně ani nevím, proč jsem s tím přestala (možná kvůli tomu, že se mi nelíbily moje fotky?), protože ohlasy byly celkem příznivé a třeba vám moje tipy na zajímavá místa, restaurace, bistra a kavárny taky udělají radost, až budete mít zrovna cestu. 

Pekárna, dezerty, výborná evropská káva
Maison Christian Faure. V půl šesté ráno jsem šla za vůni croissantů a našla jsem tenhle poklad! Debužírovali jsme tam na snídani, na oběd (B. říká, že tu měl ten nejlepší quiche, co kdy jedl!), a nakonec jsme si croissanty a pár dezertů koupili i na cestu domů. Nad kavárnou je cukrářská škola, takže jestli se někdy odstěhujeme do Montrealu, vím, co tam budu dělat. :)

Mňam! 

Francouzské crépes
Chez Suzzete. Na tuhle restauraci jsem dostala tip od Češky, které v Montrealu žije několik let. Měli jsme ji z hotelu dvacet kroků, takže nebylo co řešit. Vlastně – bylo – co z toho úchvatného menu si dát, když nemáme nafukovací žaludek a jsme ve městě jen na pár hodin. Nakonec to vyhrály slané palačinky. Olala!

Tady bych si přála bydlet. :)
Zmrzlina
La Diperie. Zmrzlinárna, jejíž první pobočka vznikla v Montrealu teprve v roce 2014. Od té doby je jich ve městě už víc než dvacet, což svědčí o něčem hodně dobrém. Koncept je úplně jednoduchý: pár obyčejných zmrzlin (vanilková, čokoládová) namočených do mimořádně nápaditých polev: od karamelové, limetkové přes zelený čaj, no prostě mňam! Na pobočce ve Starém městě je navíc úchvatné, že ze zmrzlinárny vedou dveře na dvorek, který se večer promění v malé tržiště s uměním. Nádhera!  

Vanilková s polevou z tmavé čokolády. 
Místo na běhání
St. Joseph’s Oratory of Mount Royal. Ideální místo na intervalový trénink. Když jsem vyběhla všechny ty schody, objevil se překrásný výhled na Montreal. Jediné, co mě mrzelo, že když jsem tam odpoledne vzala Bena, málem se uzíval. :) V okolí jsem narazila na naprosto překrásné cihlové domy, určitě šlo o jednu z nejprestižnějších částí města. Okukovala bych je asi do teď, kdybychom nemuseli odjet. 

Ben by radši spal, než se trmácel na vyhlídku. 
Zajímavost
Kampus univerzity McGill. Sem jsme šli vlastně kvůli B., neboť jeho blízký kamarád tady kdysi studoval. A seděl prý v lavici s dnešním kanadským premiérem Justinem Trudeau. Spousta univerzit v Severní Americe vypadá jako vystřižených z Harryho Pottera a kampus McGill by mezi ně taky zapadl. Samozřejmě mě zajímalo, kolik stojí školné. Je trochu levnější než v USA: zhruba 5.000 kanadských dolarů pokud žijete v kanadském Quebecu, 8.000 pro všechny ostatní z Kanady a zhruba 20.000 kanadských dolarů pro cizince.

Část obrovitánského kampusu McGillovy univerzity
Turistická atrakce
Bazilika Notre Dame. Od turisticky profláklých míst nemám většinou žádné velké očekávání. To se ale změnilo hned jak jsem otevřela těžké dveře a ohromila mě do modra laděná nádhera a naprosté ticho. V katedrále jsme zapálili několik svíček za všechny členy rodiny a slíbili si, že příště si návštěvu města naplánujeme tak, abychom sem mohli zajít na varhanní koncert.  



Bez čeho nesmíte odjet
Farmářský trh Jean-Talon. Takhle nějak si představuju dokonalý farmářský trh. Tolik chutné zeleniny a ovoce jsem neviděla na žádném americkém. Navíc tu podávají skvostné palačinky a obchůdky vedle trhu jsou plné fantastických sýrů, baget, kávy a všechno možného na debužírování. Ze Starého města to sem není úplně blízko, ale zase si člověk procházkou vybuduje pořádný apetit. Tady se to hodí!

5 komentářů:

  1. Mila Jano, sbihaji se i slyny na jazyku, kdyz vidim ty nadherne fotky s jidlem. Miluji vse francouzske a hlavne to jejich - savoir vivre. Takze Montreal urcite zapisu do mist, ktere bych jeste rada v mem zivote navstivila. Bohuzel jsem jeste nikdy tak daleko za morem nebyla, ale o necem snit je take radost. V zari jedu zase na 14 dne do Francie a po tomhle clanku se tesim jeste vic.
    Kompliment za ty schody, ty vybehnout je teda fuska. Myslim, ze ten maraton zvladnete, pri takovem treninku. Drzim palce a posilam krasny pozdrav ze slunecneho Nemecka.
    Benicek je kouzelny. :-))
    Dagmar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Dagmar! Ano, to máme stejně, mně se francouzské savoir vivre taky velmi líbí. A Amerika to ještě posílila, neboť zdejší životní styl je s tímhle v obrovském kontrastu. Těším se, že někdy přijedete, USA i Kanada jsou na cestování překrásné a je tady tolik co vidět. ... A na maraton trénuju poctivě. :) Zdravím do Německa. Jana

      Vymazat
    2. Syn je ted ve Philadelphia pracovne, maji tam sidlo firmy, pro kterou pracuje v Nemecku. Musi tam dvakrat za rok a mohla bych letet s nim. Moc bych se tesila, ale trochu se bojim dlouhych letu a moje anglictina je take nic moc, ale treba to za nejakou dobu dam a zkusim to. :-)Verim, ze je to tam prekrasne. Vase clanky jsou moc fajn a dovedu si to opravdu predstavit. Diky moc, Dagmar

      Vymazat
  2. Oh jee, nejak jsem ty i a y popletla, takze
    sliny a me ...:-))) jejej.... to jsou teda hrubky.
    Dagmar

    OdpovědětVymazat