04.11.17

Být mámou, nebo běžet maraton?


Včera jsem zalistovala svým blogem pár stránek zpátky, aby mě naplno udeřil do očí zvláštní paradox: na jednu stranu tvrdím, jak jsem se v mateřství a v roli ženy v domácnosti našla, těší mě a chci si je v klidu užít, na druhou běhám maratony, čas od času publikuju nějaký článek, vydáváme s Martinou Pavlovou další zápisníky, od porodu cítím neutuchající nárůst ctižádosti.

Ne ani tak kvůli sobě, ale hlavně kvůli mému synovi. Až se ho jednou někdo zeptá: "Co dělá maminka?", nechci, aby rozpačitě odpověděl: "No – je maminka. Vaří. Uklízí." Nemyslím si, že je to v dnešní době málo. Protože - vůbec ne. Ale přála bych si, aby mohl říct taky něco jako: "Maminka pomáhá lidem a zachraňuje životy," jako jsem se já v mateřské škole chlubila svojí maminkou – zdravotní sestrou. Ale to jsem si asi měla rozmyslet dřív.)  

No každopádně: trochu paradox, že?  

Skoro mi to připadá, že se nijak neliším od časopisů pro ženy, do kterých jsem léta psala a pořád sem tam přispívám. Zatímco na straně padesát jedna říkáme čtenářkám, ať se mají rády takové, jaké jsou, o stránku dál přicházíme s návodem, jak zhubnout a být sebevědomější.    

Nejen vy, co čtete moje články, z toho musíte být zmatení.

Vždyť já jsem často taky.

Co to o mně vypovídá?

Jsem rozpolcená (a zralá na psychologa), nebo obdivuhodně svobodomyslná? Je to past, nebo výhoda?  

Nevím.


Není to dávno, co jsem si říkala, že bych si možná měla vybrat. Bylo by to dospělácké, rozumné a taky hrozně konvenční. A to já jsem nikdy moc nebyla. Nebyla bych v tom prostě šťastná. Mnohem radši budu věřit tomu, že tyhle moje dvě osobnosti jde spojit. Být maminka, hospodkyňka, ale s ambicemi. Některé dny strávit celé doma na koberci se svým synem, házet na něj deku, nechat ho věřit, že zmizel. Neohlížet se na čas, nebýt cílevědomá, jen - být. A jiné právě naopak: jet na plný plyn, být ambiciózní, chtít hodně, a ještě víc a postavit se třeba na start newyorského maratonu. 

Tak jsem tady, vděčná, že mám kolem sebe lidi, co podporují obě moje osobnosti. 

Držte mi palce.


Foto: NYC Marathon Instagram

4 komentáře:

  1. Jani, důležité je, abys byla pořád sama sebou a pokud se cítíš šťastná
    jako máma i jako běžkyně a novinářka, tak je to dobře.Máme tě rádi takovou jaká jsi.V neděli držíme všechny palce! m.

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Jani, moc Vás zdravím! Určitě je možné být spokojená máma i ctižádostivá žena a skvělá manželka :-) Věřím, že to je o správném plánování, uvědomnění si svých rolí a určit si priority a postupy, jak toho dosáhnout... Jsou čtyři oblasti - domácnost, manželství, děti a vy (kam patří i Vaše práce, ambice..), které je potřeba dobře zmapovat a zapracovat na nich viz výše. Mateřstí je pro mě skvělá výzva všechny oblasti zvládnout a stále to jde lépe a lépe. Jani, moc Vám fandím a těším se na článek z maratonu!

    OdpovědětVymazat
  4. Jani, moc ti fandim! Je urcite dobre ze chces byt oboji, dobra mama a manzelka ale i "neco vic". A jde to a ty to urcite dokazes, nepochybuju o tom. Teda myslim ze uz jsi to davno mockrat dokazala! Mam to dost podobne, zrovna jsem se vratila z filmovani ultramaratonu v pousti (ty extremni vykony mnou tedka obzvlast rezonujou). Opustila jsem na 14 dni svoje deti a manzela abych udelala film jaky zatim v me kariere nema obdoby. Pro nektere jsem magor a blbec, co zbytecne riskuje, ale pro me to ma smysl a je fakt ze i kdyz jsem detem a manzelovi chybela, jsou nadseni temi zazitky a moji touhou udelat "neco velkyho". Ostatne proto si me manzel asi vzal, ze jsem trochu magor. Takze drzim palce na zitrek at to zabehnes jak chces a hlavne i dal. Delej co myslis ze je dobre pro tebe at se posouvas dopredu a nemej zadny vycitky. Rodina oceni ze ma doma HERO mamu! Urcite jsou na tebe pisni uz davno!

    OdpovědětVymazat