07.05.18

Spánková katastrofa

Pokud čtete můj blog pravidelně, víte, že spánek je u nás ožehavé téma od samého začátku. Zdá se mi, že naposled jsem se pořádně vyspala někdy před rokem, když jsme byli v Česku a Ben vydržel i do pěti do rána. Od návratu se ale jeho spánek pořád proměňuje. Některé dny jsou trochu lepší, ale většinou je to katastrofa.


Přitom od jeho narození až na opravdové výjimky jako při návštěvě Chicaga dodržuju všechno, co by mohlo pomoct – Ben má režim, kolem osmé, nejpozději v devět bývá v posteli, ať se zrovna nacházíme kdekoliv, poslední hodinku dne má klidnější, koupe se, čtu mu pohádky. Poměrně úspěšně jsem zkusila spánkový trénink, ale pak jsem sama všechno pokazila, když jsem ho v kritických dnech kolem maratonu a dalšího přejezdu do Čech začala uspávat v naší velké posteli a pak se ho snažila přendat do té jeho. "Chudáček malý, tolik toho se mnou zvládne, tak proč mu nedopřát, když pláče," řekla jsem si a sebekázeň ohledně spánku šla stranou.

Nejde o to, že by Ben nespal. On vlastně spí a spí i docela dlouho. Ale každou noc se několikrát vzbudí. Poprvé už hodinu poté, co usne, pak už to jde někdy po hodině, po dvou, po třech. V každém takovém případě, pokud je zrovna ve své postýlce, stojí, pláče a chce mě, abych ho přišla znovu uspat. Což znamená vzít si ho k nám do velké postele, zklidnit ho kojením, čekat, dokud pořádně nezabere a pak ho s nejvyšší možnou opatrností a pomocí řady nacvičených fíglů přesunout do postýlky jeho (stejně se to často nepovede, protože jakmile se hlavička dotkne jeho prostěradla, je zase vzhůru a začínáme od začátku.) Poté se potichu plížím ven z ložnice, jenže uběhne padesát minut a opět buzení, křik a pláč, takže jdu zase zpátky. 

Asi nejhorší na tom je, že když se probudí a křičí, chce být pouze se mnou, čímž v podstatě padá možnost nejen cokoliv udělat (třeba napsat na jeden zátah blogový post) nebo vyrazit kamkoliv mimo domov, ale taky si doma na gauči ve dvou pustit film – jednou jedinkrát jsme ho viděli celý, jinak je to většinou tak, že než podruhé douspávám, B. už usíná na gauči. Takhle to jde pořád dokola, dokud si nejdeme oba lehnout a nepřesunu si Benjamína do naší postele, protože jedině tak mám jistotu, že z ní nespadne a hlavně, v tu chvíli už většinou všichni chceme jediné: spát! V naší posteli vydrží spát trochu déle, což přičítám tomu, že má po ruce moje ňadra. V noci už kolikrát nechce ani pít, ale potřebuje se k nim přitulit nebo dát si na ně ručičku. Což je zase problém pro mě, protože si nemůžu lehnout do polohy, ve které se mi spí nejlépe a ležím zkroucená tak, aby na mě dosáhl. Když mu to nejde, v polospánku se různě vrtí, otáčí, takže leží v posteli napříč a nohama vytlačuje B. na okraj, no zkrátka se nevyspíme. 

Jak tohle vyřešit? Pár mých známých si myslí, že bych měla přestat s kojením nebo ho minimálně odbourat při uspávání, což už teď dost dobře nejde a přestat chci. Zároveň to ale pořád odkládám, protože se mi líbí, jak saje, prso se postupně vyprazdňuje, on u toho spokojeně mlaská. Navíc je to pohodlné a taky mám pocit, že když skončím, definitivně se uzavře krásná miminkovská etapa, což je mi trochu líto. Jedna moje kamarádka má zase za to, že by Beník měl mít vlastní pokoj, ale na to v tuhle chvíli nemám místo.

Anebo jsou to jen výmluvy? Abych řekla pravdu, v poslední době se pro mě nevyspání (dítěte, moje, B.) stalo automatickou součástí života. Už ho beru za tak běžné, že něčím divným se stává spíš spánek. Když bylo včera půl druhé ráno a Ben ještě ani jednou jedinkrát nevstával (od půl deváté!), tak mě to vykolejilo, že jsem nebyla schopná usnout. Každou chvíli jsem chodila kontrolovat, jestli mu něco není, jestli dýchá a dokonce mě napadlo, jestli je všechno v pořádku, když takhle v noci bez přerušování spí … 

J

14 komentářů:

  1. Dobrý den,to co popisujete prožívám v bleděmodrem se svým deseti měsíčním synem..poslední dvě noci spal od osmi do půl druhé ráno v kuse a ja pak měla pocit,že je to divné a spát jsem už nemohla..já si prostě jen snažím říkat,přejde to,změní se to,časem..u starší dcerky to bylo také tak a ve dvou letech to přestalo..takže u mě zatím zkousim vydrzet a žít z toho mála spánku,který se podari..přeji Vám hodně sil a ať už se rozhodnete vyzkoušet cokoli,ať je to úspěšná volba..Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Katko, děkuju moc! Vždycky je úlevné si přečíst, že v tom člověk není sám. Jak píšu níže, začala jsem odstavovat dneska, tak jsem zvědavá, jak to u nás dopadne. Přeji aspoň pár klidných hodin spánku. :) Jana

      Vymazat
  2. Ahoj Janka-neviem;či ťa to ukludni;alebo vydesi-ale Jakub (2;4)-je kazdu noc hore.Uz som po tak dlhej dobe rezignovala a zaspávam s manželom a potom cestujem k synovi-vedla jeho postieľky mám posteľ...keď si ho vezmem k sebe venuje mi veľké objatie-chvilku sa tuli a potom sa odgula a spí.Kamoska mi vravela;že jej syn začal späť celú noc až okolo 3 narodenín.Takze ohľadne spánku už nič nečakam.S kojenim som prestala v roku-lebo sa budil a hodinu a to prso som vyťahovala už skoro s odporom.Tak dostal fľašu a bol kľud.Drzim palce;nech to nejako zmaknete-nic iné človeku neostáva.Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, děkuju! ... Já jsem začala s odstavováním dneska, tak uvidím. Než jsme odjeli na dovolenou, bylo to hrozné a přesně jak píšeš - jak jsem si kojení vždycky užívala, v tuhle dobu už jsem se přistihla, že prostě "nemůžu", když se budil každou hodinu. Sama jsem zvědavá, jestli to něco udělá se spaním nebo ne, každopádně čekám od toho aspoň tolik, že nebudu mít vytahaná a poškrábaná prsa. :)) To mi zatím bude stačit. Moc zdravím vás oba!

      Vymazat
  3. Mila Jano,
    muzu pridat svoji zkusenost s vnuckou, ktera se chova skoro ve 3 letech stejne, mimo kojeni. Ale navykla si porad nekoho hladit, jedno kde, vetsinou na pazi a svoji rucicku provleknout co nejdal k telu, treba rukavem pyzama. Hlavne ten pocit dotyku. Ja si to jako babi uzivam, ale doma spi porad v prostredku postele a do sve nechce za nic. Vetsinou noc prospi ale porad potrebuje dudlik, kdyz se v noci vzbudi. A pak zase to hlazeni nez usne. Rodice take rezignovali a cekaji az se to samo nejak upravi. Doktor jim radil trpelivost a hlavne zadny stres, to ona pozna a bude to o to horsi. Moc Vas chapu, ja si to na dovolene s ni uzila par noci a stacilo mi to. Ale asi bych to kojeni taky pomalu odbourala a treba misto toho zkusila dudlik nebo flasticku. Drzim palce a myslim, ze tady zadne rady nepomuzou. Za par let Vam to treba bude chybet:-))
    Dagmar

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dagmar, moc děkuju! Beníka se snažím odstavit počínaje dneškem, tak uvidíme, jak to půjde. Pochopitelně zatím ho nechávám v naší posteli a v lahvičce má kokosové mléko - jsem zvědavá, jestli něco změní nekojení. Na dovolené těch posledních 14 dní spal jakž takž dobře, první dny po příletu dokonce fantasticky a celou noc, pak se to zase zhoršilo. Tak jsem zvědavá! Zdravím do Německa!

      Vymazat
  4. Jani, vydrzte! Meli jsme to stejne, pomohlo (trochu) odbourat nocni kojeni, nechala jsem si jen kojeni pres den (nemohla jsem se v tu chvili smirit s tim, ze bych prestala uplne). Prestoze dcera nespi uplne dobre dodnes (budou ji v cervnu dva), uz nam v postylce lezi dalsi miminko -a to jsem tvrdila, ze se pred dalsim ditetem chci vyspat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :))) Děkuju! A přeju aspoň pár hodin dobrého spánku! :)

      Vymazat
  5. Odbourat nocni kojeni (dvoulete dceri) se mi povedlo, kdyz jsem neplanovane skoncila na dve noci hospitalizovana. Ale mela jsem uplne jasno v tom, ze uplne s kojenim prestat nechci - ted jsme na rezimu kojeni rano, na odpoledni spani a na vecerni spani.
    I po navratu z nemocnice se ale porad budi, nekdy i 2-3krat od 20 do 23, nez jdu spat. Pak treba zase kolem 1-2, az kolem 5 ji nakojim, driv ne. Ani mesic od nocniho odstaveni nespi celou noc... A vim o par znamych, ktere s vidinou lepsiho spanku odstavili, nicemu to nepomohlo a pak to litovali.
    Drzim palce...
    Z.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, jsem na sebe zvědavá. V sobotu jsme se vrátili z dovolené, začínám odstavovat teď - pondělí večer. ... Doufám, že jste v pořádku a zdravá!!!

      Vymazat
  6. Jani, Matěj spal pěkně bez buzení celou noc od 2m do 9m. Pak začala separační úzkost, museli jsme usínat s ním, on spinkal jen na nás a pořád se budil. Po měsíci a půl se to upravilo a usínám s ním v naší posteli, pak odejdu a většinou se vzbudí až kolem 3 na kojení, dnes až o půl 6. Spinká se mnou, táta vedle v pokoji. Postýlku nesnáší, té se jen dotkne a řve jak tur. Budeme ji rušit a dáme jen zábranu. Každopádně ač je to kojené dítě, budí se fakt 1x na kojení a max ještě jednou jen tak se přitulit a nechat pohladit a spinká dál. Kojení bych nerušila, děti to potřebují, sami si řeknou, kdy už chtějí odstavit. My jsme se v tomto prostě přizpůsobili Matýskovi, chce spát se mnou v posteli, tak ok, za rok může být všechno jinak a bude se mi stýskat :)Do vlastního pokoje půjde bůhvíkdy, je to mazel a tuleň :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, děkuju! ... My jsme teď byli na dovolené, Beník spal pouze s námi (při příletu jsme byli tak unavení, že jsem nenašla sílu ho přemístit ani do postýlky) a kupodivu spal několik dní celou noc. Pak se to zase zhoršilo, no zkrátka jak kdy. Kojení už teď ruším, neboť už je to k nesnesení hlavně z mé strany - prsa už mám opravdu dobitá, sápe se po nich stále a všude a už to dávno není o pití, ale spíš o uklidňování a hraní si. Kdyby to bylo párkrát za den, ještě by se to třeba dalo snést, ale sama jsem naznala, že to, co se děje, je dávno za hranicí únosnosti a nemůžu to dál podporovat. Takže uvidíme, jak to Beník vezme. Spí zatím stále s námi - respektive usíná, pak chvilku v postýlce, pak zase s námi. Jsem zvědavá, co s tím udělá nekojení. Zatím ho taky nepřesunujeme, ale v postýlce by se naučit spát mohl. :)

      Vymazat
  7. Zdravim Vas Jani, mam teprve dvoumesicniho chlapecka, takze zkusenosti jeste moc nemam, ale rada si ctu o spanku deti ve facebookove komunite Prosim spinkej
    https://www.facebook.com/ProsimSpinkej/
    Pokud jste na ni jeste nenatrefila, doporucuji, urcite tam najdete nejaky tip, inspiraci ci uklidneni ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pavlo, moc děkuji! Myslím, že už se tady o ní někdo zmínil kdysi dávno, ale je pravda, že už jsem na to zapomněla. Zkusím tam zabrousit znovu. :) Děkuju!

      Vymazat