CO MI UDĚLALO RADOST

Jak se blíží konec roku, mám zase tendenci udělat si aspoň trochu pořádek v počítači, mailech, přebrat fotky, knížky, projít výpisky a doplnit si sem na blog, co mám kde po souborech nebo po papírech. Moc mě baví, že výpisková kategorie má zvyšující se návštěvnost, člověk má pak mnohem větší chuť ty poznámky dávat dohromady. Takže dnes další kousek! Našla jsem ho v knize "Možnosti milostného románu" (vydalo nakladatelství Host a k dispozici už je i e-kniha), kterou právě čtu. Recenzi připravím brzy, zatím tedy alespoň pasáž, kterou si zakládám jako jednu z oblíbených.

Loni touto dobou jsem byla bytostně přesvědčená, že co se týká vztahu k Beníkovi, neexistuje větší láska než ta, kterou jsem pocítila na porodním sále a v porodnici. Zdálo se mi, že ten nádherný moment, kdy člověku položí na holé tělo trochu fialové, ulepené a teplé miminko byl vrcholem, na jaký budu vzpomínat, že to bylo TO ONO - TO MAXIMUM.

Hodně lidí kolem mě je teď hodně samo. Myslím bez partnera. Musím říct, že je mi z toho smutno a často přemýšlím o důvodech – čím to je. Minulý měsíc jsem na téma, proč je v dnešní době tak složité najít lásku, zpovídala několik svých známých. Když jsem ty rozhovory pak přepisovala, došlo mi, že ačkoliv mi to všichni tvrdí, problém zřejmě nebude v tom, že ...

Vyrostla jsem poučená, že se slovy "miluji tě" by se mělo šetřit. Aby nezevšedněla. Nedokážu spočítat, kolikrát za život jsem je pronesla, ale nijak nadbytečně to nebylo. Šetřím si je i v manželství, kde jsem se navíc přistihla, že ve speciálních, hodně emotivních chvílích je navzdory tomu, že můj muž je Američan, říkám česky. 

V pondělí jsem letěla zpátky do Ameriky. Hned na letišti ve Vídni jsem se seznámila s Milanem. Dostal prý od kamarádky dobrou radu zaměřit se na červené pasy a když na tom mém uviděl ještě navíc lva, prostě mě oslovil a dali jsme se do řeči. Nezvládli jsme si toho povědět moc, ale už z pár úvodních vět bylo jasné, že Milan si letí do Ameriky pro mnohem víc než pro medaili z běžeckého závodu.

Když jsem ještě neměla B., měla jsem tendenci dívat se na vztahy, kde dva nemluví stejným jazykem, trochu podezíravě. Přišlo mi nemožné milovat někoho, komu nikdy úplně nerozumíte, komu nic neříká Mach a Šebestová nebo S čerty nejsou žerty a komu když ukážu svoji práci, řekne něco jako: "Já vím, že jsi hrozně šikovná. Zkusím si to přečíst v Google Translator …"